Článek
Především páteční program na hlavních scénách ukázal, v čem se Barvy Ostravy tolik odlišují od jiných festivalů a proč se za devět let své existence staly fenoménem – na hlavních pódiích nejsou k vidění jen umělci, řadící se k mainstreamu (a těch je v letošním ročníku spíše menšina), ale často roli headlinerů plní reprezentanti náročnějších nebo okrajových žánrů, kterým náročné festivalové publikum zobe z ruky.
Představil se tak soudobý jazz, kterého je na letošním ročníku opravdu široká nabídka, nebo židovský klezmer s punkovým nápřahem v podání kapely Oy Division či rozpohybované elektronické reggae, které v pátek naservírovali australští Dubmarine.
Porcupine Tree
Když někomu například náročný moderní jazz Erica Truffaza a vokálního kouzelníka Sly Johnsona přece jenom nesedne? Žádný problém – vždyť ve stejnou dobu hrají o kus dál Anděly ověnčení třinečtí rockeři Charlie Straight a na New York City Stage třeba fenomenální americký bubeník Thierry Arpino.
Vrcholem pátečního programu se stali britští Porcupine Tree. Jejich psychedelické kytarové orgie, dynamické hlukové stěny, ale i křehké a chytlavé melodie či pinkfloydovská kytarová sóla uhranuly i ty, kteří jméno této kapely slyšeli na Colours poprvé.
Zpěvačka Tonya Graves
Protože festival letos nabízí rekordních počet hudebních scén, kterých je včetně divadelní, dětské, workshopové či filmové scény šestnáct, už pátek potvrdil, že návštěvníci to ani letos nemají s výběrem jednoduché. Jak tvrdí duše festivalu Zlata Holušová, na pořádné hostině se mají stoly prohýbat, a tak si musí každý návštěvník sestavit program sám. Podle nálady, osobního vkusu či momentální situace.
V sobotu to přitom nebudou mít návštěvníci ve festivalové špičce mezi dvacátou a druhou hodinou noční o moc lehčí než v pátek. Mohou se těšit na The Cranberries, elektrojazzovou formaci Jaga Jazzist, hvězdy etno-elektronické scény Afro Celt Sound System, skladatele a zpěváka legendárních Dead Can Dance Brendana Perryho. Hrát bude i bubeník Ramones.