Článek
Samozřejmě, že nejde o nic nového, navíc vše je tu staromilsky cudné a vrchol erotiky slastného voyeurismu spočívá v tom, že hlavní postava filmu holandský malíř 17. století Vermeer požaduje od svého ženského modelu, aby si sundala šátek a odhalila nádherné vlasy. Nebo, aby si olízla smyslné rty. Nezapomínejme, že tehdy se cenily domácí ctnosti jako věrnost a spořádanost.
Za předlohu kultivovaného snímku, který je prost hollywoodských klišé, posloužila kniha Tracy Chevalierové. Ta se inspirovala slavným holandským portrétem 17. století, Dívkou s perlou od Johannese Vermeera. Chevalierová mohla fabulovat, protože dodnes není zcela jasné, kdo tehdy seděl Vermeerovy modelem. A tak si vybásnila příběh o služce Griet, která mistra zaujala natolik, že podle ní namaloval enigmatický obraz, takzvanou Monu Lisu severu. A to navzdory všemu, tehdejším sociálním konvencím i žárlivé manželce Catharině a zlomyslné potvůrce, vlastní dcerušce Cornelii.
Film ctí knihu
Weberův film se snaží poměrně přesně, s vážností a zaujetím převyprávět Chevalierové "zdramatizování obrazu", který napovrch vypadá jako banální kuchyňská historka o zamilované služce a který je trochu ve stylu červené knihovny usmažený. Přesto snímek rozvíjí i další témata, soustřeďuje se na ticho Vermeerovy domácnosti, které vládnou dluhy, mrazivý chlad manželského neporozumění a vypočítavost tchýně. A to je celá rodina melodramaticky vydaná na milost a nemilost cynického a zlomyslného mecenáše pana van Ruijvena.
Film stylizovaný v duchu Vermeerových obrazů
Celý smyšlený historický příběh je rámován do obrazů, které jako by namaloval sám Vermeer, pouští nás do světa své pracovny a intimity, kterou odhaluje hra šerosvitu. Postavy připomínají loutky, zastavené v čase a odehrávající drama o zrádnosti citu a vášni. Pomalost děje navozuje napětí a soustředění, v němž je každý pohyb grimasy důležitý. Tajemná ohlížející se dívka zmrazená na obraze s průzračnou perlou na náušnici v sobě uchovává jak cudnou nevinnost a nevědomost mládí, tak už se dívá i se vzrůstající láskou a sugestivní ženskostí. A hlavně pohled této otáčející se bytosti zasahuje každého (muže), kdo se před obraz postaví. Malování je tu od toho, aby zachycovalo lidský cit, láska se tu říká beze slov. A film je explikací dramatu z obrazu.
Nuda? V některých chvílích skutečně ano, ale přesto zůstává něco z fascinace, jakou hledíme na silný obraz. Dojem hypnózy, kterou se díváme na starý, nainscenovaný svět našich předků, potom zvýrazňuje hudba Alexandra Desplata.
Nepoddajnou a překotnými city zmítanou služku Griet zde ztělesnila vynikajícím způsobem Scarlet Johanssonová, která nakonec dokáže mít stejně perlové oči jako její předobraz z plátna. Naopak krásná tvář a rozevlátá kštice alias Colin Firth jako tajemný a málomluvný Vermeer je zcela nešťastně obsazený, vyzařuje sice živočišnost a sex, ale už ne oduševnělost, spiritualitu, ani intimitu zádumčivého umělce. O to brilantnější je jeho vypočítavá a kostnatá tchýně Maria Thins v podání Judy Parfitt. A jeho hysterická manželka Catharine, kterou hraje Essie Davies, vzbuzuje autentický odpor, jaký by ji leckterá megera mohla závidět.
Nejspíše by se Vermeer a hlavně jeho žena Catherine obrací z tohoto filmu v hrobě, ale koneckonců je to jen romantická, vážná a kultivovaná verze jednoho výkladu, jak mohl vzniknout obraz.
Dívka s perlou, Velká Británie (2003),
Režie: Peter Weber, scénář: Olivia Hetreed, hudba: Alexandre Desplat, kamera: Eduardo Serra. Hrají: Colin Firth, Scarlett Johanssonová, Tom Wilkinson, Judy Parfittová, Essie Davies.
Tajemná Dívka s perlou
Po 300 letech není vůbec snadné zjistit, kdo stál Vermeerovi modelem, když namaloval svůj slavný obraz Dívka s perlou. Vermeer nejčastěji portrétoval členy vlastní rodiny, experti se shodují, že Dívka s perlou mohla být nejspíše namalováno podle jeho dcery Marie, již v době vzniku obrazu mohlo být kolem 12 let, nebo podle dcery svého mecenáše Magdalény van Ruijven.
Neexistuje žádný důkaz, že by Vermeerovy stála modelem k obrazu Dívka s perlou služka jménem Griet. A při srovnání s historickým povědomím se tvůrci nespravedlivě provinili na Vermeerově manželce Catharine, kterou líčí jako hysterickou, uvadající a panovačnou ženu. Podle důvěryhodných pramenů Johannes a Catharine byli šťastně svoji, milovali se a měli 15 dětí - což vysoce přesahovalo průměr i 17. století.
Navíc podle dokumentů byla hlavně Catharine postižena nešťastným, traumatizujícím dětstvím, vyrůstala v rodině, kde otec zneužíval a bil matku a která prošla dramatickým rozdělením. Když potom Johannes předčasně zemřel, zanechal Catharině plný dům dětí a dluhů, o něž se musela postarat.
em