Článek
Z hrobu do kuchyně a zase zpátky
Režisér ostravské premiéry Radovan Lipus vyměnil pro vinohradský comeback inscenační tým (v případě scénografa a autorky kostýmů ovšem ne moc šťastně) a samozřejmě herecké obsazení, nikoli své nadšení pro Rovnerovu černou grotesku.
Dramatika Latinské Ameriky je našemu vnímání i znalostem poněkud vzdálená, zužuje se do magického realismu Gabriela Garcíi Márqueze. Rovnerova hra o energické matce, která po deseti letech vstala z hrobu, aby se zapletla do životních osudů svého dospělého syna, má ale ve skutečnosti spíše než k márquezovské poetické baladičnosti blíž k bulvární ztřeštěnosti Cowardova Rozmarného ducha a zároveň k sentimentu Wilderova Našeho městečka.
Ve vinohradské inscenaci se mezi těmito extrémy pohybuje občas hodně škobrtavým způsobem - uvážlivě škrtající dramaturgova tužka by prospěla Rovnerově hře daleko víc než přílišná pieta k autorovi. Totéž platí i o Lipusově inscenaci, které schází svižnější temporytmus bez zbytečných pauz, jež působí dojmem, že herci zachraňují momentálními improvizacemi výpadky v textu, a bez natahovaných výstupů, jako je Manuelovo "léčení" Juliova bolavého palce, jež až příliš připomíná fousatý humor filmů s Vlastou Burianem. Zejména první, devadesátiminutové polovině by dramaturgicko-režisérské nůžky jistě prospěly. Otazník se vznáší nad proporčně nevyváženými vstupy literárního mstitele Chirina, v našich končinách figury těžko čitelné a působící nadbytečně.
Postava Fanny, matky, jež se "vrátila jednou v noci", je hereckou příležitostí pro Jiřinu Jiráskovou, která ji naplnila osobitým černým humorem, kořenícím ve věcnosti a samozřejmosti, s níž se pohybuje ve světě živých. Umění skepticky racionálního nadhledu a komentáře ovládá Jiřina Jirásková stejně dobře jako umění sarkasticky zahrocené pointy, čerpající z aforičnosti a zhuštěné moudrosti židovských anekdot. Jirásková ví, kdy a také jak neupadnout do osidel sentimentu, cudný cit drží na uzdě pevnou rukou.
Václav Vydra jako její syn Manuel je svým hereckým naturelem blíž rovině crazy komedie, v níž jako loutka povlává od jedné nechtěné situace ke druhé se zoufalou snahou udržet si zbytky soudnosti i důstojnosti. Je to přerostlé, nedospělé dítě, podvedené nechtěně splněným snem.
V první polovině ulpívá až příliš často v ufňukané poloze, ke konci, kdy nachází odvahu postavit se matčině péči, nabývá na zajímavosti a v samotném závěru i na křehké citlivosti. Scény matky se synem jsou rozhodně tím nejlepším, co inscenace nabízí.
Jestliže autor před premiérou tvrdil, že u každé hry záleží na kontextu, pak mu lze dát za pravdu. Jinak bude jeho duchařskou grotesku vnímat ten, kdo si povídá se svými mrtvými, pro jiného bude jen zábavnou, nenáročnou, leč trochu zdlouhavou crazy komedií.
Eduardo Rovner: Vrátila se jednou v noci
Překlad Ivory Rodriguez, režie Radovan Lipus j.h., dramaturgie Marek Pivovar j.h., scéna David Bazika, kostýmy Eva Knotková, hudba David Noll, pohybová spolupráce Jana Vašáková. Premiéra 31.3.2005 v Divadle na Vinohradech