Hlavní obsah

Divadelní překvapení se nekonala

Mezinárodní festival Divadlo, který si již patnáct let klade za cíl předvést to nejlepší z domácí produkce zahraničním hostům a to nejinspirativnější domácím divadelníkům (kteří ale o festival neprojevují zájem), letos zamíchal kartami: překvapení se konala, kde je nikdo nečekal, zatímco "tutovky" zklamaly. A to v případě domácí i zahraniční produkce.

Divadelní překvapení se nekonala

S napětím očekávaná Divoká kachna norského Nationaltheatret zaujala precizními hereckými výkony, ale také masivní redukce textu a výrazový minimalismus zanechaly dosti chladný dojem. Inscenace maďarského režiséra Róberta Alföldiho vždy Plzeň provokovaly k diskusi, ale letošní muzikálově hlučná a režijně nevyložená Žebrácká opera zklamala.

Očištění Sarah Kane v režii Andreje Serbana mne zaujalo nikoli avizovanou krutostí, ale dokonalou profesionalitou rumunských herců.

Největší ohlas vyvolala mile hravá projížďka švýcarským Mnemoparkem a neokázalá, intimní Soňa lotyšského režiséra Alvise Hermanise. Oba tituly vzbudily diskusi o autenticitě a hranicích divadla a reality.

Ani domácí špičky v Plzni příliš nebodovaly, nabídly spíše jen solidní než výjimečné zážitky. Se dvěma výjimkami: Uhdeho dobře napsaný a Divadlem Na zábradlí výborně zahraný Zázrak v černém domě a drsné, ale divadelně skvostné Krvavé koleno plzeňské Alfy.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků