Článek
The Weight Of The Circumstances je opět svěží a energická, leč v porovnání s předešlými počiny pestřejší sbírka. O rockovou přímočarost není od začátku nouze, se čtvrtou Slow Day a následujícími písněmi ale odhaluje snahu nabídnout přívětivý pohled na rádiový pop (Wrong), bezbřehou radost ze života (Weekend, Your Soul Is A Pilot) a touhu dotknout se jiných hudebních vlivů.
K tomu dochází ve finální World Away, která nejprve evokuje elektronické podbízení, pak přejde k bigbítu a končí pozoruhodně silným gospelovým sborem, studiovou sóloprací výrazné zpěvačky Marty Jandové, dcery Petra Jandy z českého Olympiku.
Die Happy na novince zlehka posunují mezní body svých hudebních hranic. Schopnost infiltrovat do nich melodickou přehlednost i dravou energii mají z dávných časů. Takto vybaveni rozšiřují pole působnosti pro budoucí alba.
Zpěvačka Marta Jandová říká: Za velká prsa nemůžu a zpívat umím
Nové album The Weight Of The Circumstances jste nahrávali v Los Angeles a v Dánsku. Proč jste jeho realizaci rozdělili do dvou zemí?
V podstatě to byl takový pokus. Chtěli jsme pracovat s více producenty a docílit větší pestrosti, širšího spektra nálad. Když jsme se vrátili z Ameriky, měli jsme hotových sedm písniček a před sebou týden volna. Celou tu dobu jsem poslouchala jen těch sedm věcí. Když jsme vyjeli do Dánska, skladby realizované v Los Angeles jsem už nemohla ani slyšet. Potom jsem si zákonitě zamilovala nahrávky z Dánska, no a když bylo všechno dokončené, poslouchala jsem desku několikrát denně celou. Jsem jí přeposlouchaná, slyšela jsem ji asi tisíckrát. U muzikantů je to normální.
Jste schopna album z vlastního pohledu přece jenom objektivně zhodnotit?
Objektivně? Myslím si, že je velmi dobré. Jsem zvědavá, co mu řeknou lidi. Nejvíce ze všech písniček na ní miluji obě balady.
Proč?
Jsou strašně silné, po všech stránkách hudba, nálada i text. U Wrong spoluhráči nachystali základy, nechali je v počítači a odjeli pryč. Ráno jsem přišla do zkušebny, poslouchala je a hledala jsem melodickou linku. Pořád se mi to nedařilo, tak jsem vstala, stoupla si do půlky místnosti, jen tak rozjela nahrávání a začala zpívat. Za tři minuty jsem měla kompletní vokální linku, text a strašně jsem brečela. Zpívala jsem, co mě napadlo, samozřejmě o lásce. V životě se mi nic podobného nestalo. Druhá balada Slow Day je o holce, která dumá nad tím, jak den pomalu ubíhá, když u ní není její kluk. Je strašně zamilovaná.
Závěrečná píseň Worlds Away je o válce... Jsem na ni patřičně hrdá, protože v ní je gospelový sbor, který jsem nazpívala celý sama. Text jsem napsala, když byla válka v Iráku, ale není v tom žádné mentorování. Je o tom, jak si dva malí kluci hrají na vojáky a i když se jako by zastřelí, vstanou a jdou domů na večeři. Pak stojí oba ve skutečné válce. Jeden mluví k Bohu a říká mu: "Kde to jsem, co tu dělám? Byl jsem sem poslán ve tvém jménu, že prý bojuju za něco dobrého, ale kolem umírají ženy a děti." Neví jak dál.
Nikdy jste se netajila tím, že vám hudební průmysl ve svém momentální stavu nevyhovuje. Dostala jste se na nové desce i k tomuto tématu?
Hned v první písničce Take You On A Ride (Superficial Show). Jeden má pořád pocit, že je lepší než ten druhý, chodí na rozdávání cen a nechtěně s ostatními soutěží v tom, kdo bude mít nos výš. Je to strašné, mám pocit, že do toho světa nemůžu patřit. Někdy z něho chci utéct. O šoubyznysu je i skladba Mannequin. Zpívá se v ní: "Nechci být tvoje manekýna, nechci být tvoje žena..." Šoubyznys vyžaduje od každé zpěvačky, aby byla nejkrásnější a co nejvíc sexy. Není to o muzice, ale často pouze o tom, jak kdo vypadá.
Dbáte na to?
Nedbám. Velmi mi ubližuje, když o mně někdo říká, že jsem pipina, která má velká prsa a neumí zpívat. Za prsa přece nemůžu a zpívat, myslím, umím. Vidím kolem sebe situace, kdy producent přikazuje mladé holce, že musí shodit deset kilo a nosit jinou podprsenku. Ta holka to udělá, oni jí napíšou hezkou písničku, nasadí ji do hitparády, prodá se milión desek a svět jí leží u nohou. Pak už dělá automaticky všechno, co se po ní chce. Nemělo by to tak být, leze mi to na nervy.
Lze být v hudebním průmyslu svobodný?
Lze být svobodný ve všem. Je to obsaženo v našem prvním singlu Big Boy, který je o lásce. Holka si bere naprosto příšerného kluka, který ji k sobě pořád svazuje, nedá jí žádnou volnost, až se od něho odtrhne a jde pryč. Je to velmi symbolická písnička.