Hlavní obsah

Desítky lidí se rozloučily se sochařem Olbramem Zoubkem

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Desítky lidí se přišly do strašnického krematoria v Praze rozloučit se sochařem Olbramem Zoubkem. Zemřel minulý týden ve věku 91 let.

Foto: Milan Malíček, Právo

Pohřeb Olbrama Zoubka

Článek

Zaplněné obřadní síni vévodila kromě květin a věnců Zoubkova socha Ifigenie, která ho podle jeho přání měla převést na druhý břeh. Zněla sochařova oblíbená hudba Leoše Janáčka a obřad zakončila cimbálová kapela.

Herec Jan Kačer přečetl úryvek z báje o Odysseovi. Svět antických bájí byl pro Zoubka celoživotní inspirací. Postava Ifigenie, dcery mykénského krále Agamemnóna a jeho manželky Klytaiméstry, jež se dobrovolně obětovala pro zdar válečné výpravy, byla sochařovou oblíbenou. Měl ji rád i proto, že si ji u něj vyhlédl bývalý prezident Václav Havel a měl ji poté dlouho ve své pracovně na Hradě.

„Bolestnou chvíli odchodu Olbrama Zoubka překonáváme nesnadno. Všichni, kteří se s ním mohli sblížit, vědí, že nenahraditelná osobnost ustupuje do vzpomínek,” řekl ve svém projevu historik umění a celoživotní Zoubkův přítel Jiří Šetlík.

Foto: Milan Malíček, Právo

Pohřeb významného českého sochaře Olbrama Zoubka v krematoriu Strašnice. Na snímku ministr kultury Daniel Herman.

„Postava člověka v duchu antického dědictví se stala závaznou pro jeho sochařství. Chtěl ovšem navazovat na novodobé umění, oslovil ho zvláště Giacometti, obdivoval Štursu a Gutfreunda, ale tvůrčím impulzem mu byla jen vlastní imaginace,” připomněl Šetlík. Postava člověka mu podle něj poskytovala nepřeberné možnosti umělecké výpovědi, o době, o lidech, o pocitech.

„Mužské postavy vypovídaly o pevnosti mysli, u ženských se zračila radost z touhy po fyzické rozkoši. Všechny se ale, a to on dovedl, dotýkaly duchovního rozměru člověka,” řekl.

Foto: Kateřina Šulová, ČTK

Jan Kačer na pohřbu Olbrama Zoubka

Zmínil také Zoubkův odpor k diktatuře minulého režimu i jeho účast na spolkové činnosti umělců. Připomněl jeho sejmutí posmrtné masky Jana Palacha. „Říká se tomu výzva, tomu, co jsem cítil, když Jan Palach zemřel. Byl to takový předěl v mém životě, cítil jsem, že už se nedá žít jako předtím. Tak mě napadlo, že bych mohl poskytnout službu, kterou umí jen málo lidí, nebo je ochotno udělat málo lidí, tedy sejmout jeho posmrtnou masku,” řekl Zoubek loni.

Dojemným proslovem se vzpomínkami na dětství a bratra Jasana se s tatínkem rozloučila jeho dcera, historička umění Polana Bregantová. Byla kurátorkou Zoubkovy výstavy na Pražském hradě, kterou si sochař léta přál a která se uskutečnila před třemi lety. Rozloučit se s výraznou osobností tuzemského výtvarného umění přišlo mnoho jeho přátel umělců, mladší výtvarníci i milovníci jeho umění.

Reklama

Výběr článků

Načítám