Hlavní obsah

David Deyl: Miluju velké melodické skladby

Právo, Jaroslav Špulák

David Deyl nedávno poslal do světa své třetí album V ozvěnách. Je na něm dvanáct písní, všechny se nesou ve stylu classical crossover a hraje v nich Severočeská filharmonie Teplice. Poprvé tyto novinky představí naživo 20. prosince na vánočním koncertu v pražském Divadle Hybernia.

Foto: Archív Davida Deyla

David Deyl vydal své v pořadí třetí album.

Článek

Proč jste na nové desce odešel z poprockové cesty, po níž jste dosud kráčel?

Našel jsem novou, která je mi bližší a chci jí zůstat věrný. Na prvním albu Hlavolam jsem si vyzkoušel pop-rock, na druhém Zásah zase písně postavené na groovu. Poslouchal jsem v té době OneRepublic a Bruna Marse, což ho výrazně ovlivnilo. Potom jsem ale došel k závěru, že abych se posunul a nabral další fanoušky, musím něco změnit. Zpěváků, kteří se pohybují v oblasti pop-rocku, jsou v České republice desítky. Rozhodl jsem se přesunout do hudební oblasti, kterou dlouhodobě obdivuju a která mi umožní stoprocentně využít hlasový potenciál.

Pop-rock to nedovolil?

V něm jsem celý svůj rozsah využít nemohl. V písničce postavené na čtyřech pěti akordech to nejde. Navíc mám ve zpěvu klasické vzdělání, a tak jsem prostě to, co hluboko ve mně dřímalo, probudil ze spánku. Pohybuju se nyní v žánru classical crossover, protože mě vždycky bavili Lara Fabian, Josh Groban, Whitney Houston, Celine Dion nebo Il Divo. Miluju velké melodické skladby. S orchestrem mají obrovskou sílu.

Proč jste se do nich nepustil dříve?

Měl jsem jiné ambice. Chtěl jsem se prosadit, chtěl jsem mít plakát v Bravu, chtěl jsem, aby na mé koncerty chodili teenageři, prostě jsem se hledal. Čím jsem ale starší, tím víc mě to táhne ke classical crossoveru. Navíc jsem zatím neměl mnoho vlastních koncertů, a výlučnost toho žánru mi dává naději, že se dostanu k vlastním recitálům do divadel a podobně.

Foto: archív David Deyl

David Deyl

Nebude se vám po poprocku stýskat?

Když si sednu do auta a pustím si nový singl britské kapely The Script, jsem nadšen, baví mě a říkám si, že bych to tak chtěl dělat také. Je to skvělá kombinace hudby U2 a OneRepublic. Když to ale řeknu upřímně, mnohem víc mě naplňuje zpěv mých nových písniček. Proudí mnou při něm něco, co nelze jednoznačně popsat. Jsou to prokomponované skladby s hudebními i pěveckými postupy, které se v klasickém popu nepoužívají.

Kdy jste napsal svou první classical crossoverovou písničku?

Na novém albu je Motýl bez křídel. Její hlavní motiv jsem měl dlouho v hlavě, vznikl před dvěma a půl lety. Postupně jsem ho opracovával, až vznikla skladba, která je na albu. A první demo k písni Přísahám jsem dal na YouTube už před dvěma lety. Mělo poměrně velký ohlas.

Foto: Archív David Deyl

David Deyl

Na albu je dvanáct písniček, z toho šest vašich vlastních a šest coververzí světových i našich hitů. Proč jste album koncipoval takhle?

Standardy, které na desce jsou, jsem chtěl vždycky zpívat. V žánru classical crossoveru jsou silné, a tak jsem se rozhodl je natočit. Také jsem chtěl, aby to album bylo dobré od první do poslední chvíle, a napsat dvanáct silných původních skladeb je nesmírně náročné.

Zbyly vám ještě nějaké písničky nebo nápady?

Zbyly. Protože jsem chtěl nahrát to nejlepší, musel jsem samozřejmě mít z čeho vybírat. Není to ale tak, že by mi zůstaly horší skladby. Měl jsem jen pocit, že by se lépe hodily jiným interpretům, protože jsou například více popové. Mimochodem písničku V ozvěnách, která dala mému albu název, jsem původně napsal pro Moniku Absolonovou. Dal jsem jí demosnímek, ale protože byla zaneprázdněná, neměla čas se mu věnovat. Já se nakonec rozhodl skladbu dokončit a použil jsem ji na své album.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků

Načítám