Článek
Než jste vydali album She’s A Good Swimmer, dlouho jste vybírali vydavatelskou firmu. Nakonec jste se s žádnou nedohodli a desku si vydali sami. Odmítli jste i nabídku mezinárodního vydavatelství, což lze vzhledem k vašim malým zkušenostem brát skoro jako drzost. Kde jste vzali jistotu, že činíte správně?
Jan Cienciala (baskytara): My jsme to jako drzost nevnímali, spíš jsme měli pocit, že je třeba vybrat si už na začátku lidi a firmu, s nimiž opravdu chceme spolupracovat. Dohody jsou vždycky otázkou kompromisů, my jsme ale chtěli mít co nejlepšího partnera. Nakonec jsme si album vydali na své značce Straight Behaviour za pomoci Championship Records, protože nám to připadlo jako nejlepší řešení. Nadále ale jednáme se zahraničními agenturami. Náš hlavní cíl je totiž hrát venku.
Máte na to plán?
Albert Černý (zpěv, kytara): Když jsem ve třinácti jezdil na kolečkových bruslích, měl jsem plán, že za tři roky budu závodit na X-Games a pak na olympiádě. V roce 2007 jsem si ale uvědomil, že pořád jezdím jen v Olomouci nebo Třinci, a s plány jsem to tedy trochu přehnal. Odmalička jsem měl přehnané ambice, teď se je ale snažím držet na uzdě a víc se soustředím na práci. Žádný konkrétní plán daleko do budoucna tedy nemáme. Máme ale nového člověka na shánění koncertů. To by nám mělo pomoci.
Dlouho před vydáním alba se o vás říkalo, že jste nadějná kapela a logicky se od vás očekávala povedená nahrávka. Cítili jste se být pod tlakem?
Cienciala: Je pravda, že slovní spojení „Charlie Straight mají našlápnuto“ jsem slyšel asi stokrát. Pro nás to byla pozitivní motivace a věříme, že se nám očekávání podařilo naplnit.
Černý: Také se píše, že z nás snad někdy něco bude. Znamená to tedy, že z nás zatím nic není, tudíž máme budoucnost před sebou. Není nic lepšího, než když někdo vidí v něčem potenciál a soudí, že by to mohlo být lepší. Mnohem víc by mě štvalo, kdyby se psalo, že Charlie Straight jsou nejlepší. To by znamenalo, že dál už nemůže být nic.
O čem jsou vaše písničky?
Černý: Zpívám písně ze svého života. Ve všech jsou reální lidé, reálné věci a reálná místa. Například In The Morning je o Horní ulici v Třinci. Šel jsem po ní jednou ráno a napadl mě motiv, který jsem pak proměnil v tuhle píseň. Rain je zase skladba o naší kapele, takové filozofování čtyř dvacetiletých kluků, kteří vyrazili do světa.
Vyrazili jste už velmi mladí. Je pravda, že jste studovali v Anglii?
Černý: Ano a musím říct, že všechny studijní pobyty, které jsem tam absolvoval, byly později pro Charlie Straight klíčové. Angličtinu jsem se učil odmalička, zúčastňoval jsem se jazykových soutěží, a když rodiče přišli na to, že se namísto polehávání na koupališti v létě učím, podpořili mě. Pochopili, že je to dobrá investice. Nejdelší studijní pobyt jsem absolvoval ve městě Ramsgate, kde jsem byl asi měsíc. Učil jsem se a poslouchal britské kapely. Fascinovalo mě, že jsem v jejich zemi.
Cienciala: Já byl v Ramsgate taky, asi měsíc a půl. Albert mi řekl, že je to tam dobré, tak jsem jel.
Přivezli jste si z Anglie kromě jazykové vybavenosti i nějaký hudební postřeh?
Černý: Hudebně nás to tolik neovlivnilo, jelikož jsme britské kapely poslouchali i doma. Scéna je tam ale zajímavější a v dobrém smyslu slova úchylnější než u nás. Kapely jsou radikálnější, než u nás. Kapely jsou radikálnější, extrémnější, dělají to naplno. Honza byl jednou na výletě v Paříži a popisoval mi, jak se octl na lodi, kde byl koncert a zpěvák té kapely šel do publika, líbal se s chlapy, měl kalhoty z latexu, prostě to byla akční show. Chtěl bych si přivlastnit schopnost zahraničních kapel dotáhnout věci k maximu a do konce.