Článek
Hra líčí vztah kurtizány Ley de Lonval se synem kolegyně Charlotty Pelouxové. Obecné mínění chápe kurtizány jako prostitutky, jak to vidíte vy?
Kurtizány nebyly žádné prostitutky, ale vzdělané a inteligentní bytosti, které ovládaly umění žít život naplno a bez předsudků. Byly to svobodomyslné ženy s velkým rozhledem, byly zábavnými společnicemi a samozřejmě i milenkami, protože láska patří ke krásám života. I Sidonie-Gabriella Colette v sobě nesla tuto svobodu, kromě manžela měla i milence a milenku a užívala radostí života. Tyto ženy prožily krásný život. Samozřejmě si uměly zařídit, aby jejich život byl lehčí, než měly jiné ženy v časech la belle époque. Nebyla to vypočítavost, ale umění žít.
Jak jste se s postavou kurtizány vyrovnávala?
Nebylo to snadné, protože jsem byla vychována v přísném katolickém duchu v klášterní škole. Lea mi otevřela nové obzory, uvědomila jsem si, jak důležité je svobodné myšlení, umění hledat v životě krásu bez předsudků. Jsem ráda, že jsem se s ní potkala. Je z rolí, které jsou pro herecký život důležité.
Hrát milenku mladíka ve věku vašeho syna může být trochu obtížné…
Ze začátku jsem vůbec nevěděla, jak na to. Nikdy jsem neměla hlubší vztah s mladým mužem, spíš jsem milovala starší muže, než jsem byla já. S Igorem Orozovičem, představitelem Freda řečeného Chéri, jsem se setkala poprvé, ale velmi dobře jsme si rozuměli.
To, že sama máte syna ve věku Freda, bylo pro vás pomocí, nebo naopak překážkou?
Ze začátku to byla spíš bariéra, na kterou jsem musela rychle zapomenout. Ale Igor je velmi dobrý herec, otevřený a velkorysý. Takže každá situace s ním se rodila velmi zvolna, pomalu a svým přirozeným způsobem.
Chéri oslovuje Leu jako nounoune, svou chůvičku…
Ona ho viděla vyrůstat od dětských let. Vzniklo mezi nimi přátelství, jež přerostlo v lásku. A k ní patří i mateřský vztah. Každý muž hledá ve své milence i matku, trochu toho mateřského rozmazlování, to je přece známá věc.
Poprvé jste pracovala i s režisérem Pavlem Ondruchem?
Ano a bylo to výborné. Pavel je i autorem zdařilé dramatizace, postavy i dialogy jsou napsány živě, s velkým jevištním cítěním. A je také citlivý režisér, i když má svou přesnou představu, dává prostor hercům, aby ji naplnili. A stejně tak jsem vděčná i za Reginu Rázlovou, to je nenahraditelná herečka, pro Charlottu jako stvořená. Moc dobře se mi s ní hraje.
Jak se těšíte na hraní pod širým nebem?
Mám je moc ráda, je to úplně jiné, než když totéž představení hrajeme v divadle. Diváci to vnímají a rádi chodí na obě verze. Začíná se hrát ještě za světla a všude kolem je spousta rušivých momentů, takže je to pro herce o mnoho těžší. Letní scéna na Novém Světě má navíc úžasnou přírodu, působí jako zelená zahrada, kde je příjemné dát si po představení skleničku a vychutnat si letní večer