Hlavní obsah

Cenzura umění se uplatňuje už celá staletí

Mocní tohoto světa po dlouhá staletí z nejrůznějších politických, ideologických i náboženských důvodů atakovali umělecká díla. Když vůdce Keltů Brennus (279 p. n. l.) dobyl řecké Delfy, důsledně tu odstranil všechny vystavené antické sochy, protože mu připadaly příliš lidské na to, aby oslavily skutečné bohy.

Cenzura umění se uplatňuje už celá staletí

Brennus nebyl první, kdo pochopil, že umění není jen krásná věc. Římané v roce 443 p. n. l. zavedli úřad cenzorů, kteří měli také za úkol hlídat, aby se do jejich kultury neinfiltrovalo něco z umělecké představivosti Egypťanů, Židů a Babyloňanů.

Nebezpečná síla umění byla pociťována i později. Nizozemskem, Německem i Francií v průběhu 16. století táhly houfy ničitelů obrazů a soch, tzv. obrazoborců. Boží postavy na obrazech probodávali mečem, vypíchávali jim oči, oltářním sochám usekávali hlavy a ruce.

Už fresky v Sixtinské kapli byly oděny

Ani katolíci se nechovali k umění vždy uctivě. V roce 1588 přikázal papež Pavel IV. malíři Danielu de Volterrovi, aby rouškami důsledně zahalil všechny nahé postavy na Michelangelových freskách v Sixtinské kapli. Opatření se stalo pokynem pro další katolické cenzory.

Atakem na umělecká díla se smutně proslavila i Francouzská revoluce. Vše, co připomínalo krále a církev, mělo být na veřejnosti okamžitě odstraněno. Pařížská Notre-Dame byla zbavena všech plastik s korunou na hlavě a bylo jedno, zda šlo o panovníky z bible nebo o francouzské vládce. Torza soch byla pak pohřbena na velké skládce, která byla objevena archeology v roce 1977, a dnes jsou poničená díla vystavena jako nejcennější díla gotického umění v Musée Cluny.

Umělecká díla byla odstraňována i v moderní době, ať už to bylo z příkazu stalinistických nohsledů, nebo nacistických fanatiků. Díla ruské avantgardy se dostala do depozitářů a sklepení muzeí, v Mnichově Hitler uspořádal výstavu „zvrhlého umění“, což byla přehlídka obrazů a soch odstraněných z muzeí, jejichž podoba urážela mysl fašistů.

Demokracie nic nezaručuje

Ale i demokratické režimy mají občas s uměním problém. Když zástupci vlády USA před novináři oznámili bombardování Bagdádu, byla z místnosti, kde se konala tisková konference, odstraněna tapisérie reprodukující Picassovu Guernicu. Někomu totiž připadalo nevhodné, aby si kdosi neudělal náhodou paralelu mezi bombardováním Baskicka Němci a Iráku Američany.

I Česko proslulo v tomto ohledu. Už husité ničili náboženské obrazy a sochy, protože je považovali za modly ohrožující myšlení i víru lidí, ale i demokratický režim má své cenzory. Výtvarníci Michal Machat a Martin Velíšek se v roce 1992 proslavili tím, že jejich výstavu chtěli zakázat představitelé katolické církve, protože jejich pojetí náboženských výjevů se jim zdálo provokativní. Nevhodné obrazy byly zahaleny.

A v roce 2002 dostal Chalupeckého cenu Tomáš Vaněk za parafráze Ladových figurek, které obdařil odhalenými pohlavními orgány. Protože dědicové Lady se domnívali, že něco podobného je degradací klasikova díla, požádali o odstranění Vaňka z výstavy v pražské NG.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků