Hlavní obsah
Na stejné lodi jako před pěti sty léty vyplouval kolem světa i český mořeplavec Rudolf Krautschneider.jpg Foto: Kopie obrázku z knihyMilan Turek

Být spisovatelkou je práce pro vraha

První dáma kanadské prózy Margaret Atwoodová (1939) před třiceti lety trefně pojmenovala smysl své národní literatury. Tehdy v její dvousetleté tradici zahlédla popis "skupinové oběti" Kanaďanů v boji o holé přežití v nehostinných podmínkách a také kulturní mindrák z malých poměrů, držících je v koutku světového dění.

Na stejné lodi jako před pěti sty léty vyplouval kolem světa i český mořeplavec Rudolf Krautschneider.jpg Foto: Kopie obrázku z knihyMilan Turek
Být spisovatelkou je práce pro vraha

V pásmu vzpomínek, črt a fejetonů z roku 1984 Hra na vraha nám teď sama ukazuje, jak funguje takový každodenní souboj o přežití v pracovně kanadského spisovatele. Člověk pera by podle ní měl být především pozorovatelem schopným neobyčejně zaznamenávat obyčejné, ovšem dělat to s maximální ohleduplností: vždyť může jednak nevratně narušit předivo látky, se kterou pracuje, jednak ublížit sám sobě.

Atwoodová na krátké ploše těchto různorodých sebezpytných etud loví z paměti třeba vzpomínky na dětství v chatě u jezera, o níž kdysi napsala svůj památný román probuzení Z hlubin (česky 1998) a kde dětskou nevinnost, kterou Anglosasové odedávna tolik opěvují, začínají nabourávat první zášti, klišé a vypočítavost.

Atwoodová i jako vynikající esejistka

Další velké téma jejího souboru určují cestovní zápisky a ohlížení za soukromými událostmi, které formovaly její pojetí feminismu a dodnes by se skvěle vyjímaly v esejistické rubrice Harper's Bazaaru. Její snahy zvednout ženě sebevědomí totiž nikdy nebyly lacině militantní, byť dokázaly rozdávat noblesní facky na obě strany například větičkou, že "muž je tak jako žena smrtelník z masa a kostí". Tudíž si oba nemají co vyčítat, ačkoli se spisovatelka nejednou potměšile vyjádřila, že "žena bez muže je jako ryba bez bicyklu".

Skvostně nadupaný deníček předvádí Atwoodovou v poloze hodně netypické: jako literátku projevující nebývalý dar scelovat žánry. Pokud by se naši nakladatelé chtěli někdy hlouběji věnovat i její esejistické tvorbě, měli by vědět, že ovládá celý rejstřík těchto prolínání a koláží. Za jejími drobničkami, jež mají daleko k paběrkům a bez problémů obstojí samy o sobě, je cítit zejména umělecká odpovědnost. Nejen za "hoře z rozumu", které zná každý spisovatel, jenž se kdy snažil psát v dobrém slova smyslu angažovaně (autorka donedávna působila v PEN-klubu a v Amnesty International), ale hlavně ve všední bitvě o slovo. Při své "hře na vraha", kdy je na čtenáře nucena kout pikle ze všech stran a už "podle pravidel jim musí lhát".

M. Atwoodová: Hra na vraha

Přeložili Viktor Janiš a Miroslav Jindra. BB-art 2004.

92 stran, 179 Kč.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků