Hlavní obsah
Buddhističtí mniši

Buddhistické myšlení fascinuje svět tisíce let

Nové české vydání Mahájánového buddhismu od Paula Williamse bylo obohaceno o aktuální poznatky i o celé nové kapitoly věnující se Číně a Japonsku, kde buddhismus získal specifickou formu.

Buddhističtí mniši
Buddhistické myšlení fascinuje svět tisíce let

V češtině vychází řada popularizačních publikací, které více či méně vycházejí z buddhismu, ovšem tak poctivý, systematický a podrobný výklad vývoje celé mahájány se těžko hledá. Williamsova kniha není stručnou příručkou s bonmoty, které lze použít na večírcích, jde skutečně do hloubky a předpokládá u čtenáře alespoň základní přehled, což sám autor v předmluvě uvádí. Odmění vás brilantním rozborem buddhistických myšlenek, které nezestárly ani o den.

Podrobně vysvětluje koncept tzv. bódhisattvy či to, jaké ideje postupně přinesly jednotlivé osobnosti - Nágárdžuna, Čandrakírti, Fa-cang a další. Bohatě cituje z indických, tibetských i čínských súter a odhaluje fascinující souvislosti mezi filozofickým myšlením v různých zemích a dobách.

Narazíme i na pasáže humorné, třeba když žárlivý konfuciánský mudrc Chan Jü nesnesl, že samotný císař uctíval Buddhovo učení a dokonce prý měl jeho kost. Postěžoval si, že Buddha byl barbar, ani neuměl čínsky a divně se oblékal. „Žádám, aby kost byla předána do rukou úřadů a aby byla vhozena do vody či ohně,“ protestoval Chan Jü. Císař ho za tuto drzost nenechal popravit, jen ho odeslal do odlehlé provincie „zamořené krokodýly“.

Buddhističtí mniši

Foto: Profimedia.cz

Williams neskrývá, že některé části mahájánových textů jsou těžko pochopitelné, sútry mnohdy zatěžuje nejednoznačnost, mysticismus a těžko proniknutelné metafory, které u laiků mohou vyvolávat zmatek.

Buddhismus není typické náboženství, nemá Boha, ani dogmata, a Buddha neurčil ani žádného nástupce, který by střežil jednu pravdu. Jde o 2500 let starou tradici, která si nedělá nárok na jednotnost. I když k jakýmsi konferencím v rané fázi buddhismu docházelo, ani tam nešlo o to vnutit všem lidem jeden názor. Mahájánoví mudrci spolu debatovali, mohli se kritizovat a každý učitel vedl své žáky trochu jinak.

V nadsázce lze říct, že každý buddhista má svůj vlastní buddhismus. Možná právě to první historický Buddha chtěl, když zdůraznil, aby žáci byli sami sobě světlem a nevytvářeli si žádnou hierarchii.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:
yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků