Hlavní obsah

Brožíkův návrat na výsluní

Novinky, Peter Kováč
PRAHA

Malíř Václav Brožík se narodil v roce 1851 v chudé rodině na samotě u Třemošné nedaleko Plzně a zemřel jako bohatý a slavný v roce 1901 v Paříži. Před dvěma roky jsme si mohli připomenout 150 let od jeho narození a 100 let od úmrtí. Pražská Národní galerie se nyní k jubileu vrací reprezentativní výstavou.

Foto: Dombauarchiv Köln, Matz und Schenk

Relikviář Tří králů. Německo má ještě dva podobné. S ostatky císaře Karla Velikého a údajným šatem Panny Marie. Jsou to umělecké poklady nesmírné ceny.

Článek

Expozici připravila i s obrovským, třistastránkovým katalogem historička umění Naděžda Blažíčková-Horová. Výstava je otevřená do 4. května v pražské Valdštejnské jízdárně.

Těžké začátky

Životní osudy malíře jsou příběhem o chudém chlapci z periferie, který se proslavil i v centru uměleckého dění, v Paříži, kam přijel bez peněz i bez znalosti francouzštiny. Začátky měl těžké. Otec koval lopaty a vyráběl pily, matka vyšívala a prodávala pleny.

V rodině nebyly peníze nazbyt. Václav pracoval už jako kluk v litografické dílně a v porcelánce. V sedmnácti se mu ale splnil životní sen dostal se na Akademii výtvarných umění. Nejprve studoval v Praze a pak v Drážďanech a v Mnichově.

Z chudého chlapce boháč

Brožíkovým velkým dnem se v květnu 1878 stalo otevření pařížského Salonu, veřejné výtvarné přehlídky, která mívala ve Francii až miliónovou návštěvnost. Obávaný dobový kritik Paul Mantz označil jeho Svatební poselstvo krále Ladislava na francouzském dvoře Karla VII. za nejlepší historický obraz celé výstavy.

Dílo, oceněné zlatou medailí pro zahraniční umělce, zakoupil Charles Sedelmeyer, v Paříži usedlý obchodník s obrazy. Navíc nabídl malíři partnerství, což mu dovolilo život na vysoké noze. Brožík si nakonec vzal Sedelmeyerovu dceru, čímž byl kontrakt zcela zpečetěn.

Povýšen i do šlechtického stavu

I díky tchánově propagaci sklízel jeden úspěch za druhým. Stal se nakonec členem Francouzského institutu, což je pocta nebývalá, jíž se už žádný český malíř nedočkal. Následovalo i ocenění v Praze: od podílu na výzdobě Národního divadla, až po jmenování profesorem na výtvarné Akademii a povýšení do šlechtického stavu.

Osudem historická malba

Osudem se Brožíkovi stala historická malba, na pražské výstavě připomenutá zejména nejslavnějším obrazem Mistr Jan Hus na koncilu kostnickém. Toto dílo bylo přijímáno s velkým obdivem: Hus byl vystaven nejprve v Paříži a Berlíně a o Vánocích 1883 na Staroměstské radnici v Praze.

Obraz koupil magistrát za peníze z celonárodní sbírky. Byl nainstalován do velkého zasedacího sálu radnice, kde ho mohli vidět diváci za vstupné 30 krejcarů, včetně možnosti večerní prohlídky při umělém elektrickém osvětlení.

Nelze si však Brožíka "zaškatulkovat" jako autora ryze českých, vlastenecky laděných obrazů. Jako Hus ho proslavil i Kryštof Kolumbus na dvoře španělském, pětimetrový obraz, který koupil za 20 tisíc dolarů americký sběratel Morris Yesup a věnoval ho jako vzácný umělecký dar v roce 1886 Metropolitnímu muzeu v New Yorku.

Jednu z posledních rozměrných maleb s námětem Císař Ferdinand I. na Pražském hradě mezi svými umělci si u Brožíka objednala Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách. Stále více nemocný malíř ji už nedokončil, zemřel 15. dubna 1901.

Obdiv i zatracení

Brožík byl pohřben na Montmartru, oficiální projev měl tajemník francouzské Akademie a starosta města Paříže, za české umělce se s ním rozloučil Alfons Mucha. Tehdy byl malíř stejně známý jako Antonín Dvořák.

V roce 1910 zakoupil Američan John Wanemaker z Philadelphie od Sedelmeyera na tři sta děl z Brožíkovy francouzské pozůstalosti. A renomovaný německý sedmatřicetidílný Thieme-Beckerův lexikon výtvarného umění věnoval ještě v roce 1911 českému tvůrci obrovské heslo, rozsahem stejně veliké, jaké tu má Paul Cézanne.

Portrétista perfektních šlechtických bot

Pro další generace se však Brožík stal salónním malířem a výrobcem obrazů pro úpadkový měšťácký styl. I jeho žáci se na něj začali dívat jen jako na portrétistu "perfektně provedených šlechtických bot". Je pravda, že někdy maloval hodně rychle, že občas máme pocit i neosobního chladu, ale jeho řemeslo je perfektní.

Na výstavě je jeden zvláštní obraz nedokončené Nokturno. Je skoro stejně podmanivý jako díla postimpresionistů, pro které by to byl hotový a ukončený obraz. Ale pro Brožíka šlo jen o počáteční skicu. Měl rád malby vyšperkované realistickými detaily, podobné jeho zamilovaným Holanďanům 17. století.

Malíř velkého talentu

A tak, až když se na svět umění podíváme jeho očima, doceníme, že byl malířem velkého talentu. Změny pohledů teoretiků na osudy malířství 19. a 20. století by ho měly vrátit do dějin umění jako významného českého představitele akademické malby. U sběratelů to Brožík už znovu vyhrává s jeho obrazy dnes úspěšně obchodují i renomované mezinárodní aukční síně jako Sotheby"s a Christie"s.

Zaujal i diváky: už první víkend po otevření navštívilo pražskou retrospektivu na dva tisíce zájemců. Václav Brožík 23. ledna 2003 4. května 2003, Valdštejnská jízdárna Praha, autorka: Naděžda Blažíčková-Horová, kurátorka: Veronika Hulíková

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám