Hlavní obsah

Benátky: Takové normální rodinky nad propastí

– BENÁTKY
Právo, Michal Procházka

O rodinných dramatech se stále dokola točí filmy, ačkoliv jde o stejná traumata, problémy, radosti, strasti, půtky i tiché války. Řeklo by se, že už toho bylo dost a že se nedá nic dalšího dodat. Ale i filmy z programu 65. benátského festivalu ukazují, jak tvůrci a nakonec i diváci chtějí znovu na plátně prožívat turbulence rodiny v postmoderní společnosti. A že naše rodiny už dávno nejsou zcela v pořádku...

Článek

Na rozdíl od hollywoodských akčních filmařů ti evropští či umělečtí nezachraňují planetu, ale většinou si vybírají mnohem skromnější – byť ne o tolik lehčí mise. Řeší, jak zachránit naše rozložené rodiny, naše domácí slzavá údolí v pohodlných křeslech u večerních brambůrek. Lépe řečeno, jak proplout kolem všech skrytých nebezpečí vrtošivého srdce či vnitřně se užírajících osamělců.

To, že soužití v páru je svízelné, křičeli už studenti v ulicích Pařížského máje 68 – a poté hledali sexuální svobodu na stinných chodbách univerzitní Sorbonny. Vysoce estetickou i metaforickou podobu takového rodinného dramatu ze současnosti uvedla na benátském Lidu francouzská filmařka Claire Dennisová.

Pokud vyřešíte rodinné vztahy, klidně si dejte 35 rumů

Její film, pikantně pojmenovaný 35 rumů, nás zavádí do domácnosti černošského ovdovělého otce, který sdílí spolu s dospělou dcerou domov na předměstí. Jejich život už nebezpečně připomíná soužití v páru.

„Zatímco on by si ale přál, aby si dcera našla někoho, s kým by začala nový život, ona se starosvětsky zdráhá. Bojí se, jestli jí bude někdo tak milovat jako její otec, ale i toho, co ji čeká na svobodě. Je to film o tom, jak taková rodinná separace může být obtížná,“ uvedla v Benátkách Dennisová.

:. Drama rodinné separace z městského předměstí ve filmu 35 rumů. V hlavní roli otce se objevil Alex Descas. Foto image.net

Kolem obou dvou se skládají dva trojúhelníky lidských vztahů, ale ani mladému sousedovi, ani osamělé starší ženě v sousedství se nepodaří rozdělit domácí otcovsko-dceřinou alianci.

V dalších vrstvách mimořádně citlivě natočeného filmu, který „dennisovsky“ nehrotí konflikty (naopak je tajemně skrývá uvnitř), můžeme číst podobenství o dilematu svobody versus osamělosti. Křižující se městské vlaky symbolicky načrtávají cesty bloumání ztracených osamělců, zatímco druzí raději utíkají do „těsného“ domácího vztahu, z něhož není úniku.

Jinými slovy se lze ptát, co je za svobodu, která je znevažována naší moderní samotou? Ne náhodou titul snímku odkazuje k takovému rčení, že až jednou vyřešíte vaše rodinné problémy, můžete si dát v klidu 35 rumů - pokud je náhodou do sebe nekopnete už předtím...

Ošklivá dcera za fašismu

Italskou a trochu psycho-verzi vztahu otce a dcery, o níž žádný nápadník nestojí, přinesl v Itálii divácký snímek Pupiho Avatiho Giovannin tatínek. Film využívá receptu, který je dnes v každé kinematografii populární, tu českou nevyjímaje – takový Hřebejk by mohl vyprávět do noci.

Inscenuje sladkobolnou rodinnou kroniku na pozadí přerývavé historie, v tomto případě fašistické minulosti Itálie kolem druhé světové války. Jen tady nám o trochu dříve mrzne úsměv na rtech.

Obyčejný učitel se snaží uchránit svou nepříliš pohlednou, ale rozmazlenou dceru před všemi neštěstími dospívání, jako by vůbec bylo možné... Bláhovec se jí dokonce pokusí dohodit nápadníka, nepříliš učenlivého spolužáka, jehož si zaváže slibem, že ho nechá přes špatné školní výsledky prolézt.

:. Ve filmu populárního komediálního filmaře Pupiho Avatiho sledujeme těsný vztah obyčejného učitele a jeho dospívající dcery. V hlavních rolích si zahráli Silvio Orlando a Alba Rohrwacherová. Foto image.net

V okamžiku, kdy se do dceřina vztahu připlete kamarádka, strhne se neštěstí. Giovanna sokyni zabije, aniž by si zcela uvědomovala dosah takového řeznického uličnictví. Ovšem i tatínek se nakonec musí vzdát všeho, aby mohl zůstat po boku labilní dcery, procházející peklem psychiatrické léčebny.

Zůstane mu jen ta věčně dětinská holka, která pod tatínkovými křídly nemohla nikdy dospět. Jako by právě ona nejlépe vystihovala obraz člověka, zároveň chráněného i omezovaného uzurpátorstvím fašistické společnosti.

Jak naložit s mužskou ješitností

Ještě drsněji se rozhodl účtovat s italským machismem nám dobře známý turecký Ital Ferzan Ozpetek, který před lety zvítězil na karlovarském festivalu s filmem Okno naproti (2003).

Jeho styl připomíná trochu telenovelu – avšak se skutečnými lidmi a syrovými zápletkami. Poznáte jej na první pohled sentimentálními spletenci vztahů a postav, které se pohybují jakoby v kosmologických souhvězdích, a také slzavými sentimentálními zpověďmi milenců, rodičů, přátel...

V Benátkách uvedený Nádherný den představuje další „dekonstrukci“ tradičního manželství z Apeninského poloostrova – tentokrát stiženého mužskou paranoidní žárlivostí. Jde o přepis knihy Melanie Gaie Mazzucco, která se dotýká i tématu sebeničivé žárlivosti a závislosti na vztahu - to znamená pro ty méně chápavé kluky, když brouček nemůže bez své kopretinky být ani chvilku.

Na půdorysu čtyřiadvaceti hodin se ale zrcadlí skutečná katastrofa dvou rodin, které během jednoho dne přijdou o všechno, co jim vůbec zbylo. Chronicky žárlící a násilnický manžel, povoláním bodyguard, který žije se ženou rok v odloučení, se pomstí za své neúspěšné pokusy o odpuštění i uraženou ješitnost tím nejhorším způsobem. Zabije nejen sebe, ale i jejich společné děti...

:. Zdánlivě nevinné hádky mohou končit těmi nejhoršími katastrofami, když jedna osobní válka zachvátí celou rodinu. Ve filmu Dokonalý den si zahráli Isabella Ferrari a Valerio Mastandrea. Foto image.net

„Můj film ale není o monstrech – ty z lidí dělají média. Já vyprávím o lidech, kteří jsou obyčejní jako my, lapeni ve svých monstrózních tragédiích, až není jasné, kdo je vlastně oběť a kdo viník. Nakonec i takové jsou naše rodiny,“ dodal k tomu v Benátkách Ozpetek.

Zahraj si o svůj život

Jak si mohou peníze zahrát s osudy obyčejné, chudé rodiny v centru Las Vegas, bylo vidět ve filmu Las Vegas: skutečný příběh íránského režiséra Amira Naderiho, který natáčí od 90. let v Americe. S digitální kamerou a téměř bez prostředků natáčel anti-iluzívním stylem svůj tragický příběh utopený v šedi městské periferie, ve světě zaplněném sugestivní prázdnotou oné širé americké krajiny.

Vše na začátku spustí zdánlivě nevinná událost. Dva hráči se vsadí o to, jestli se jednomu z nich podaří koupit malý domek se zahradou v jinak suché nevadské poušti a obalamutit jejich obyvatele.

Shodou okolností tamní manžel je patologický hráč a flink, zatímco manželka marně sní sny o lepším životě, pěstuje rajčata a kontroluje synovi úkoly do školy. Jenže lákadlo více jak sto padesáti tisíc dolarů je příliš velké, než aby se oběma americkým looserům z toho nezatočila hlava. Ale jsme v Las Vegas, tady lze jen vyhrát nebo většinou prohrát.

Reklama

Související témata:

Související články

Benátský festival mezi revolucí a Asií

Pod zvýšeným dohledem policistů pokračoval o víkendu tradiční benátský filmový festival. V Itálii to nyní vře nejen kvůli (ultra)pravicové vládě Silvia...

Výběr článků

Načítám