Článek
Už v pondělí dopoledne bylo na vyslancích české kinematografie, která se naposledy prezentovala v Benátkách Gedeonovým filmem Návrat idiota, patrné ulehčení. „Spíš jsem se celkově uklidnil. Před uvedením jsem měl obavy, o benátském publiku se říká, že je hodně náročné. Na jednom cizím filmu jsme tu předtím zažili, že se lidé nezdráhají dokonce bučet, když nejsou spokojeni. Tak jsme si v naší malé delegaci říkali, jestli nebudou bučet i na nás. Avšak dopadlo to dobře a reakce na náš film byla moc pěkná,“ svěřil se Bohdan Sláma, jehož hlavně těšilo, že se diváci smáli a dojímali na stejných místech jako u nás.
„Je vidět, že jde o univerzální příběh, který funguje pro všechny, kdo jsou k takovým filmům otevření,“ dodal v naději v Benátkách režisér. Mezi kritiky a přítomnými novináři se mluví o tom, že v každé kinematografii najdete takový typ samorostlého režiséra, který se odstřihne od městského života i pozlátkového filmařského prostředí, naproti tomu se usadí na vesnici, pěstuje kozy nebo krávy a snaží se natáčet autentické, byť prosté filmy bez moderních výstřelků. Mimochodem takový styl prošlapal například i italský filmař Elmanno Olmi, jemuž je v Benátkách věnovaná retrospektiva – a 5. září udělen i zlatý lev za celoživotní přínos.
:. Pavel Liška doprovodil v Benátkách hned dva filmy, jeden český, druhý finský. Foto je ze Slámova snímku Venkový učitel.foto: Právo/Martin Špelda
Snad právě kvůli takovému pokusu o upřímnost a autenticitu v jinak zcela komerční české kinematografii, ovládané dobrodruhy, producentskými a televizními hledisky, byl Sláma vybrán do Benátek a stojí za pozornost mezinárodnímu publiku.
Tímhle začíná Slámovu poslednímu filmu mezinárodní kariéra, zájem už projevil distributoři například z Francie, Rakouska, dříve bylo dojednané uvedení Venkovského učitele v Polsku. O prodeje filmu se opět starají lidé ze společnosti Wild Bunch, propagovat film pojedou příští týden tvůrci film uvést i do Toronta, kde čeká ještě větší počet těch, co se tak či onak točí kolem filmového byznysu.
Liška v severské přírodě
Český herec Pavel Liška se nicméně v Benátkách uvedl i tak, jak ho neznáme – ve finském filmu mladého Jukky-Pekka Valkeapaa (1977) nazvaném Muukalainen (Návštěvník), jenž byl rovněž zařazen do sekce Benátských dnů autorů. V České republice ho na DVD bude distribuovat SPI-film.
V málomluvné tragédii z drsné severské přírody si zahrál tajemného příchozího, jenž se s kulkou v břiše a „liškovsky“ vyděšeným pohledem objeví na výlučné samotě, kde vyrůstá nemluvný chlapec a osamělá ženská. Jen v ohradě je ještě „ustájen“ divoký kůň. Liškův cizinec se ale postupně v tamní rodině zabydlí, dokonce zaujme místo chlapa v domě, neboť jejich divošský otec toho času sedí ve vězení. A hlavně mluví docela obdivuhodně finsky! Dokonce toho řekne ze všech těch málomluvných postav fe filmu zdaleka nejvíce.
Film nás zavádí daleko nejen v tom geografickém smyslu, ale zároveň putujeme jaksi nazpět i v čase. Byť se odvíjí v bezčasí ne zcela jasně zařaditelné minulosti, připomíná hutná, obrazově vyprávěná dramata ze 60. let. Skoro by se řeklo, že je to něco mezi manýristickým Bergmanem a divokým Gostou Berlingem. Ovšem k mystice a lecjaké syrové otázce po smyslu bytí tu autorovi „stačí“, aby jen silně zavál vítr nebo si splašený kůň pod srázem zlámal nohy.
Na Bergmana tu teče moc krve, pouští se prvoplánová hudba a během konfliktů se hrubě křičí místo toho, aby se člověk sám „bergmanovsky“ bohapustě spaloval a trýznil zevnitř. Snímek je příkladem nostalgického přístupu k umění v jinak nejisté a zmatené době, kdy někteří namísto nových příběhů hledají staré, pevné formy – krásné filmy minulosti, jaké by znovu rádi točili.
Valkeappa starosvětsky inscenuje tvrdý život našich předků, kteří sekali dřevo na otop, chodili do studny pro vodu a místo televize lítali okolo po lesích. Ženský musely poslouchat chlapy a když se mezi sebou někteří nepohodli, létala sem tam i nějaká sekyra.
Nutno dodat, že Liška tu chalupaří docela obstojně, je však stejně tak neoholeným divousem jako zranitelným, křehkým člověkem, který nepřestává fascinovat chlapce. Na rozdíl od jemu dosud známých chlapů, pomáhá matce, učí jej jezdit na koni, má rád hudbu, tancuje. Když potom jednoho dne nenávratně zmizí, zůstane po něm a po jeho lidskosti nejen prázdnota, ale dvě znovu vystrašené, zoufale zamilované duše, které nevědí, jak dál žít.