Hlavní obsah

Beatsteaks: Večírek bude probíhat celý rok

Právo, Šárka Hellerová

Německá kapela Beatsteaks slaví dvacáté narozeniny. Kytarista a klávesista Peter Baumann Právu poskytl rozhovor o kouzlu živých vystoupení, koncertních začátcích a zásadních albech kapely. 28. května se narozeninové turné přesune do pražského Lucerna Music Baru.

Foto: Warner Music

Beatsteaks mají české publikum rádi.

Článek

Budete oslavovat?

Nejsme zrovna slavící typy, dvacítku ovšem nemůžete snadno ignorovat. Uvědomili jsme si, že když jsme stále spolu, máme co oslavovat. Dárkem nám bude setkání s fanoušky. Přiměřený večírek bude probíhat celý rok.

S jakými ambicemi jste kapelu zakládali?

S nijak velkými, jen jsme chtěli tvořit hudbu. Pak jsme zjistili, že ji můžeme hrát lidem a že to baví je i nás. Od té doby jsme každý rok rostli, až se muzika stala naší profesí.

Rostli jsme postupně, mám pocit, že rychlý start není pro kapely zdravý. Ale řeknu vám, i po dvaceti letech je to trochu jako sen. Pořád nemáme žádné ambice a jen jsme rádi, že stále můžeme koncertovat.

V roce 1997 jste vydali album 48/49 nazvané podle čísla vaší zkušebny. Zkoušeli jste poctivě?

Rozhodně ano. My se v té zkušebně vlastně poznali. Byli jsme typická hobby kapela. Scházeli jsme se každé úterý a ve čtvrtek po práci nebo škole a zkoušeli jsme skládat. Nebo jsme hráli pro radost nějakou coververzi.

Byla to klasická zkušebna – ulepená, zatuchlá, s kobercem na stěně, aby byla aspoň trochu odhlučněná. Pro mě to byl ostrov, místo izolované od okolního světa. Atmosféru zkušeben mám rád.

O pět let později vás zmínila ve své písni Unrockbar kapela Die Ärtze. Zpívala: „Jak můžeš v klidu sedět u Beatsteaks, když tě zpěváci šlágrů přivádějí k slzám?“ Bylo to pro vás důležité?

Úžasné. Jejich kytarista mi to zahrál, když jsme se setkali na nějakém koncertě. Nebyli jsme blízcí přátelé, ale znali jsme se a respektovali. Ve své pubertě jsem byl jejich velký fanoušek.

Já si nikdy nedovedl představit ani to, že budu mít tak skvělou kapelu, natož to, že se budeme potkávat s hudebníky z Die Ärtze, kteří nás zmíní ve své písničce.

Šířeji vás proslavilo album Smack Smash z roku 2004. V čem byla jeho síla?

V načasování. Všechno se to dobře sešlo. Bylo to naše první album, které produkoval Moses Schneider. Chtěli jsme tehdy ukázat, co v nás je. Měli jsme hodně nápadů a natáčeli jsme rychle. Natočili jsme prostě nejlepší album, jaké jsme mohli. Ocenila ho rádia, která z něj hrála pár písní. Nelze ale dopředu naplánovat, které album bude průlomové.

Loňské album jste nazvali prostě Beatsteaks. Proč jste to udělali zrovna teď?

Možná proto, že vymýšlet názvy desek nám nikdy moc nešlo. Měli jsme nějaké na stole, ale hrozně nás nebaví je vybírat.

Když nám došlo, že po sobě jsme desku ještě nepojmenovali, měli jsme radost, že to můžeme udělat nyní. Opět jsme pracovali s Mosesem Schneiderem a hotovo bylo za tři nebo čtyři týdny. Proto byl také jeden z uvažovaných názvů Demo Deluxe. Ty písně totiž nejsou příliš opracované.

S texty vám pomáhal hudebník Walter Schreifels…

Protože si nejsme úplně jistí angličtinou. Někdy zakomponujeme slovo, které nezní úplně dobře. Walter je rodilý mluvčí, a tak nás může upozornit, pokud něco zní legračně. Přivedl ho náš zpěvák Arnim, který se s ním seznámil v baru. Pomohl nám po jazykové stránce a byla s ním legrace. Už jednou nám někdo s angličtinou pomáhal. Jde ale jen o konzultace, texty si píšeme sami.

Máte ještě něco na srdci?

Myslím, že můžu mluvit za celou kapelu, když řeknu, že se do Prahy těšíme. Máme na to město ty nejlepší vzpomínky. Pamatuji si koncert v klubu Roxy a v jiném klubu s diskotékovým nádechem.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám