Hlavní obsah

Barytonista Vladimír Chmelo: Je nutné být maximálně připravený

Právo, Jiří Bareš

Malé italské město Alessandria leží asi hodinu vlakem od Janova. Je v něm divadlo Teatro Parvum. Žádné orchestřiště. Pouze klavír na jevišti, v hledišti židle, v předsálí vernisáž obrazů tamní umělkyně s motivem řecké pěvkyně Marie Callasové. Vstupné je dobrovolné, diváci přicházejí, dosedají na židle, herci začínají tančit z parteru na podium. Soubor je mezinárodní.

Foto: archiv umělce

Vladimír Chmelo se vrací na scénu.

Článek

O přestávce lidem v sále vypráví odborník o okolnostech vzniku uváděné opery La Traviata. Představitelka hlavní postavy Violetty Astrea Amaduzzi a všichni herci při děkovačce prožívají aplaus italského publika jako ve velkém divadle. V jedné z repríz v nedaleké Cremoně, městě známém díky výrobě houslí, viol, violoncell a kytar, loni na podzim zpíval i barytonista Vladimír Chmelo.

Po čase jste se objevil na zahraniční, i když na menší, divadelní scéně. Můžete přiblížit představení a okolnosti vašeho vystoupení?

Upřímně, nikdy mě nenapadlo, že po letech strávených v největších operních domech na světě budu mít důvod zpívat představení Traviaty s klavírem v Cremoně. A najednou se ten důvod našel. Po vynucené několikaleté zdravotní pauze jsem přivítal pozvání italské pěvkyně a pedagožky Astrei Amaduzzi, abych zazpíval své oblíbené role v Traviatě a Nápoji lásky, jež by mě, jak se říká, vrátily do hry.

Na kterých operních scénách jste zpíval?

Jsem velmi vděčný, že jsem téměř dvacet let hostoval v nádherných rolích barytonového oboru v operních divadlech téměř v celém světě. Za všechny jmenujme New York, Milano, Buenos Aires, Tokio, Palermo, Hamburg, Paříž, Vídeň, Berlín, Graz, Ženevu a mnoho dalších. A samozřejmě u nás doma, v Praze, Brně a Bratislavě. Tam jsem se cítil asi nejlíp.

Foto: archiv umělce

Vladimír Chmelo ve foyeru Metropolitní opery v New Yorku.

Proč jste svou činnost přerušil?

Před časem jsem měl těžkou autonehodu. Rekonvalescence byla skutečně zdlouhavá, nicméně přinesla mnoho pozitivního. Nejenže se mi podařilo dát do pořádku celkové zdraví a zrekonstruovat hlas, ale měl jsem díky tomu dost času na vytvoření zajímavých projektů a otevřely se mi nové obzory, co se týče učení pěvecké techniky. Obklopil jsem se mnoha mladými pěvci, kterým jsem začal být oporou v jejich dalším růstu. To mě inspirovalo k vytvoření Pražského hudebnímu institutu.

Jaký je návrat?

Pokusil jsem se vrátit do divadla brzy po nehodě, ale ukázalo se to jako předčasné. Proto svůj návrat teprve připravuji. Nechci se tentokrát unáhlit a obrnil jsem se trpělivostí. Odměnou mi je poznání, že žádná pěvecká technika není zázračná nebo samospasitelná a že k úspěchu vede jedině systematická a nikdy nekončící práce na jejím zdokonalování. Mnoho pěvců nemá už v průběhu kariéry dostatek času na přísnou kontrolu svých pěveckých stereotypů, což vede k poklesu kvality mnohdy velmi nenápadnému, ovšem těžko napravitelnému.

Jak jde dnes dohromady operní zpěv a vydělávání peněz?

Mám za to, že umělec je umělcem především z vnitřní potřeby. Je to způsob vyjádření vlastní osobnosti, a proto je finanční ocenění jakoby druhotnou záležitostí. Avšak ne nadarmo se říká, že je někdo hladový jako herec.

Samozřejmě to říkám s nadsázkou, nicméně je všeobecně známo, že kultura a živé umění jsou u nás velmi podfinancované. Takže pokud se bavíme o dobře placených operních pěvcích, týká se to jen těch skutečně špičkových. V zahraničí je situace o něco lepší, ačkoli i tam to už není, co bývalo.

Jak vypadá zahraniční angažmá operního sólisty?

Zahraniční nebo tuzemské, jde vlastně o totéž. Je nutné být maximálně připravený, splnit nároky inscenačního týmu ve zkouškovém procesu a pak podat co nejlepší výkon na představení, abyste si získal spokojené publikum. To ovšem není tak jednoduché a taková sólová klaněčka před oponou bývá někdy opravdový horor. Publikum například v Itálii umí dát najevo nespokojenost skutečně bez skrupulí, takže vypískání nebo házení nejrůznějších předmětů po sólistech není nic neobvyklého. Jsem opravdu rád, že se mi nikdy nic takového nestalo.

Foto: archiv umělce

Před koncertem Belcanto v opěře a muzikálu. Zleva Daniel Hůlka, Tereza Mátlová, Vladimír Chmelo, dirigent Leoš Svárovský a Petr Berger

Jak jsou placeni sólisté?

Finanční náročnost operních divadel je obrovská. Stálý orchestr, sbor, sólisté, balet, technika, dílny, vedení, to jsou stovky zaměstnanců. Česká republika se může chlubit hustou sítí operních domů. Prakticky v každém krajském divadle je opera, což je pro kulturnost národa velmi důležité a je určitě snahou nás všech tento stav zachovat. Ovšem kultura je logicky závislá na ekonomické prosperitě, takže se těším z každé dobré zprávy, kterou slyším ve večerních Událostech.

Pokud má pěvec dobré finanční zázemí, může si role vybírat?

Operní sólista se buď může nechat angažovat do stálého úvazku v konkrétním divadle, anebo působí jako umělec na volné noze, kdy je angažovaný různými divadly na jednotlivé role. Oboje má své výhody.

Samozřejmě hostující sólista je ohodnocen lépe, ovšem nemá nic jistého. Může svobodně přijímat nebo odmítat role podle vlastního uvážení, organizovat si kalendář, ovšem pro mladé pěvce je nesmírně náročné bez předešlých zkušeností třeba i s menšími rolemi, na kterých by jak se říká vyrostli, splnit nároky, které jsou na ně kladeny. A zejména, když se z divadel stále častěji dočkají nabídek zcela nepřiměřených.

To vyžaduje mimořádnou připravenost už na začátku kariéry. V zásadě se tedy dá říct, že sólistovi v angažmá jsou role přiděleny, sólistům na volné noze nabízeny.

Kdo patří k týmu operního zpěváka? Postřehl jsem, že ve vašem případě zubař i foniatrička, se kterou jste zpíval v Českém Krumlově duet.

Ne, to není tým, to jsou mí přátelé. S doktorkou Chaloupkovou jsme studovali v Brně na stejném gymnáziu, a i když se naše cesty na čas rozešly, ona studovala medicínu a já JAMU, po letech jsme se začali intenzivně stýkat. Já se stal jejím pěveckým mentorem, ona se stará o mé hlasivky. A dueta si spolu zazpíváme rádi a často.

A další doktor, mladý zubař, se stal během několika let úctyhodným operním fanouškem znalcem, který na mých kurzech jako pasivní účastník nemohl chybět. Každý pěvec nejčastěji spolupracuje s klavíristou, se kterým chystá nové role, případně s ním koncertuje. V mém případě je to Irina Romenská a Ahmad Hedar.

Foto: archiv umělce

Vladimír Chmelo před Metropolitní operou.

Čemu slouží Pražský hudební institut, který jste založil?

Jak jsem naznačil dříve, nároky na začínající zpěváky jsou enormní, takže studium na vysokých uměleckých školách nemusí vždy dostatečně mladé umělce připravit. Je nutné se jim věnovat dál, což se v divadlech ne vždy děje. Proto jsme tady. Dnes s námi spolupracují jak přední pěvci, tak začínající talenti.

Jak vám to jde?

Myslím, že výborně. Letní kurzy v Českém Krumlově jsou vždy velmi rychle plné.

Učíte spolu s Italkou Astreou Amaduzzi. V čem se doplňujete?

Italskou zpěvačku a pedagožku jsem si doslova vygooglil. Na základě jejich nahrávek na internetu jsem ji pozval společně s jejím manželem, klavíristou a hudebním teoretikem, do Prahy, kde jsme po týdnu intenzivní práce poznali, že se naše názory na italské pěvecké školení shodují. A tak jsme se rozhodli spolupracovat.

Co je Compagnia Lirica Internazionale di Belcanto Italiano?

Je to společnost, kterou založila právě Astrea Amaduzzi s cílem pomáhat začínajícím operním pěvcům ve zdokonalování italské pěvecké techniky belcanto, navazující na slavné tradice italských pěvců. Je opravdu zvláštní, že jsme ve stejnou dobu, aniž bychom se s Astreou znali, založili prakticky stejnou platformu. Proto jsme spojili síly a postupujeme ve vzájemné spolupráci.

Co spolu můžete nabídnout mladým operním talentům?

Nabízíme hlavně školení. Naši lektoři, klavíristi Robert Pechanec, Mattia Pelli, Ahmad Hedar, režisér Jaromír Brych či choreograf Jiří Horák, jsou zkušení umělci, kteří mohou předat své vědomosti mladé generaci.

V rámci našich pěveckých kurzů organizujeme koncerty a divadelní představení. V minulém roce jsme ve sportovních halách po celé republice uvedli projekt Belcanto v opeře a muzikálu spolu s Danem Hůlkou, Terezou Mátlovou, Petrem Bergerem, mnou a dirigentem Leošem Svárovským. Tímto počinem byla zahájena úzká spolupráce s producentem Jiřím Duškem a jeho agenturou KVArt.

Jak jste vyučovali v době nouzového stavu?

Online. Při dnešních technických možnostech se dá vést výuka přes počítač. Takže jsme neztráceli čas a pilně cvičili.

Reklama

Výběr článků

Načítám