Hlavní obsah
Barbora Poláková vydala druhé album. Foto: ČTK

Barbora Poláková: Věřím v kultivaci uměním

Za první album z roku 2015 obdržela zpěvačka Barbora Poláková dvě prestižní ceny Anděl. Stala se objevem roku a hit Nafrněná písní roku. Před několika dny vydala své druhé album ZE.MĚ a rovnou vyrazila na koncertní turné.

Barbora Poláková vydala druhé album. Foto: ČTK
Barbora Poláková: Věřím v kultivaci uměním

Jak moc se lišilo vaše životní rozpoložení při nahrávání druhého alba ve srovnání s tím, jak jste se cítila při realizaci debutu?

Lišilo se velmi. První deska vznikala během čtyř let, kdy jsem tvořila písničky s různými lidmi, které jsem na své životní cestě potkávala. Druhé album naopak vznikalo uceleně a soustředěně během jednoho roku. Mám za sebou také dva porody, což jsou události, které podle mě každou ženu velmi změní. Týká se to i přemítání o různých tématech, která do života přijdou.

Byl též velký rozdíl v postupu prací na jednotlivých písních. Všechny z nového alba vznikly ve spolupráci s Davidem Hlaváčem, což se týká muziky i textů. Nejprve jsme spolu vždy hovořili o tom, o čem bych chtěla zpívat, potom vznikl text a nakonec hudba. Na desce není písnička, která by nic neznamenala, stejně tak na ní není spojení slov, které nic neznamená. Snažili jsme se, aby to, o čem jsem chtěla podat posluchačům sdělení, bylo co nejpřesnější.

Jsou témata vašich textů pouze osobní?

Ptá se mě na to řada lidí a já si kladu otázku, jestli textař může psát o jiných tématech než osobních. Když se bude vyjadřovat k věcem, které se dějí kolem něho, pořád se vyjadřuje k něčemu, co ho oslovilo, a tím pádem se ho dotklo. Pokaždé je to vidění světa z vlastního úhlu pohledu. Celý rok jsem si zapisovala věci, kterých jsem si všímala, byly pro mě dobrou inspirací a já je pojala z osobního pohledu.

Barbora Poláková

Foto: Supraphon - Petr Kurečka

V písničce Vono zpíváte o jazykových zlozvycích, jež má řada lidí a které jim vlastně nedovolují se vyjadřovat přesně. Zpívá v ní dětský sbor a mohu si myslet, že se v textu mnozí sboristé setkali s obraty, které třeba ve svém životě dosud nepoužili. Jak text přijali?

Řekla bych, že nadšeně. V té písničce je nenápadný odkaz na mé mateřství. Myslím si, že jak budeme mluvit my, tak budou jednou mluvit naše děti. A nejen mluvit, děti jsou jako pijáky. Mimochodem, dětský sbor je na desce ještě v písničce Těsně před koncem.

Na albu jste spolupracovala se zkušeným producentem Janem P. Muchowem. Jak moc podle vašeho mínění konečnou podobu nahrávky ovlivnil?

Jeho práce je na desce velmi znát, mám ráda jeho rukopis. Můj tvůrčí kolega David Hlaváč ale zároveň připravil aranže písniček tak dobře, že Honza, myslím, mohl jen vylepšovat.

David Hlaváč k vám přišel v době, kdy jste chystala první desku, a nepodílel se na všech písničkách z ní. Zdá se nicméně, že jste si padli do noty, protože na druhém albu spolupracoval na všech skladbách. Našla jste v něm spolehlivého kolegu?

Ano, ráda s ním spolupracuju a ráda se s ním radím. Platí to nejenom v rovině umělecké, ale i lidské. Myslím si dokonce, že bez něho by druhá deska nevznikla, alespoň ne nyní. Kdybych na to byla sama, asi bych nedokázala písně tak dobře vymyslet a uchopit. Také bych asi neměla tolik energie, nápadů a soustředění.

Nemám vystudovanou skladbu a znám své profesní mantinely. Kromě toho je mnohem větší zábava pracovat na albu ve dvou.

Barbora Poláková

Foto: Supraphon - Petr Kurečka

Považujete se za písničkářku?

Pro svůj život žádné označení toho, co v hudbě dělám, nepotřebuju. Je to spíše potřeba vás novinářů. Vnímám to tak, že to, co dělám, se snažím dělat nejlépe, jak můžu.

Existují hranice hudebního vkusu, za které při skládání nejdete?

Samozřejmě. Například písnička Kdyby nám v jednu chvíli ujela do takového pro mě až moc jednoduchého popu. Ubrali jsme v ní některé nástroje a vrátili ji tam, kde jsem si ji představovala. Snažím se dělat hudbu tak, aby bavila mě samotnou, abych ji chtěla poslouchat. Mám to tak v divadle, televizi i filmu. Držím si hranice, kam nechci, abych se mohla za sebe otáčet a cítit se pořád svobodně, nezaprodaně v rámci nějakých hodnot, které chci uznávat. Protože věřím v kultivaci uměním. Když budeme servírovat lidem jen komerčně vděčné projekty ze všech stran, budeme mít sice všichni šest chalup, ale pak se budeme donekonečna divit, proč to s námi vypadá tak, jak to vypadá.

Kam vlastně v hudbě kráčíte?

Vnímám to velmi pocitově. Těším se na koncerty, na diváky, na lidi, se kterými vystupuju. Chtěla bych, aby mé koncerty byly plné energie a my ji posílali lidem i sobě. Proto tam přece všichni jsme.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků