Článek
Historii jejího vzniku popsal šéfproducent vážné hudby Supraphonu Matouš Vlčinský. „Objevili jsme v našem archivu záznam recitálu Ivana Moravce z 6. ledna 1987 v pražském Rudolfinu, kde hrál v úžasné formě skladby Bacha, Beethovena, Mozarta, Chopina a Debussyho. Nechtěl už nic nového vydávat, ale nakonec se s pomocí manželky, která záznam slyšela, nechal přesvědčit,“ říká. Moravec si záznam před svou smrtí poslechl a dal souhlas k jeho vydání.
Naše dlouholetá jednička mezi klavíristy totiž v posledních letech nevystupovala často. Moravec měl problémy se zdravím, s poraněnou rukou, a tak až po delší pauze zahrál v letech 2011 a 2012 dva recitály, z toho jeden odložený k osmdesátce (oslavil ji v roce 2010) a druhý na Pražském jaru. I tehdy oslnil silou své osobnosti, která podávala interpretovaná díla s intelektuálním porozuměním doplněným hráčskou bravurou.
Moravcův styl vznikl po nehodě v dětství, kdy si poranil krční páteř a musel přerušit studia na HAMU. Vymyslel si techniku založenou na užití váhy paže s koncentrací tvořivosti do konečků prstů.
Jako mnoho našich velikánů byl dříve oceněn v cizině. Italský pianista Arturo Benedetti Michelangeli ho slyšel náhodou v Praze a okamžitě ho pozval do Itálie na své letní kurzy. V šedesátých letech Moravce nadšeně uvítalo americké publikum a západní firmy ho začaly zvát k nahrávání. Moravec je jediný český umělec, který je na soundtracku k Formanovu filmu Amadeus.
Později začal působit jako pedagog na HAMU. Vždy byl ale pokorný ke starší hudební generaci velikánů, kterou jako mladý student zažil. „To byla pro mě ta největší škola, slyšet a vidět na HAMU či konzervatoři starší pedagogy, kteří tam učili či hráli v České filharmonii a dalších orchestrech,“ řekl Moravec Právu při zisku Dvořákovy ceny v roce 2010.
Pohřeb Ivana Moravce se uskuteční v úterý 4. srpna v 11 hodin v bazilice sv. Markéty v Břevnově v Praze.