3 Indové ve Varech!

V Umrice doprovází hlavního hrdinu Ramakanta na cestě za ztraceným bratrem, který odešel za štěstím do bájné Ameriky – Umriky. Ramakanta přitom hraje další vycházející hvězda, dvaadvacetiletý Suraj Sharma, tedy chlapec s tygrem z oscarového blockbusteru Pí a jeho život. Tyhle dva pak kočíroval Prashant Nair, muž, který byl před dvanácti lety ve Varech jako řadový návštěvník a teď s Umrikou objíždí svět.

Ze sobeckých důvodů. V Indii jsem nikdy nežil, ale jako dítě jsem tam během osmdesátých let jezdil na prázdniny. Chtěl jsem znovu vytvořit tu Indii, kterou si pamatuju z dětství – její hudbu, obchody i televizní pořady. Tehdy to byla země hodně posedlá Amerikou.

Ano. V Americe se mě často ptají, jestli máme v obýváku slony a chováme jako mazlíčky hady.

Jsou tam dvě písně, jinak je však forma snímku velmi „neindická“, subtilní. Film byl prodán do dvaceti zemí, vyhrál diváckou cenu na Sundance. Bude nejspíš těžké na to dostat bollywoodské diváky, až film přijde na podzim do indických kin. Pro ně bude moc krátký, málo svalů.

Tony: Co prosím? To se mě dotklo!

Kdo by si je nevybral? Suraj mi byl doporučen. Původně jsem chtěl místo něj toho tygra z Pí a jeho život, ale ten neměl čas. A Tony… Viděl jsem trailer na Grandhotel Budapešť a jeho Zera prostě z hlavy nedostanete. Taky jsem si myslel, že je Ind. Což není.

Tony: Ne, jsem pouhej Latinoameričan.

Prashant: Za Inda se ale můžeš vydávat.

Tony: Zvlášť když teď umím ty typické indické pohyby. Na večírcích se za něj vydávám. Už se mi taky povedlo přesvědčit celé obsazení seriálu Vražedná práva, že jsem Ir.

Prashant: Ti by teda měli víc cestovat.

Tony: No buď jsem tak dobrý herec, nebo byli opravdu opilí.

Tony: Byl to nezávislý film, což má své plusy i mínusy. Natočil jsem Grandhotel Budapešť, to je teoreticky taky nezávislý film, ale tam měli všechno, co potřebovali. V Indii jsme točili sedm dní v týdnu, často bez povolení.

Prashant: V některých částech města se nesmí natáčet z náboženských důvodů. Jinde je to legrace prvních patnáct minut, ale když máte z ulice filmový plac třeba deset hodin v kuse, lidi chtějí spát a křičí, abyste odjeli. Občas to bylo docela napjaté, na jednom místě se lidi dokonce vzbouřili.

Suraj: Žádný tygr? Měl jsem Tonyho, ten na mě vrčel jako tygr.

Prashant: To já se spíš vyrovnával s tím, že nejsem moc zkušený. A tihle dva – jednoho předtím režíroval Wes Anderson, druhého Ang Lee. Takže první den jsem byl trochu nervózní.

Tony: A já přišel plný svého ega. Požadoval jsem na place okamžitě svou kávu!

Suraj: Teď vážně, museli jsme se při natáčení poprat s vlastními tygry. Každý den.

Tony: Já jsem si třeba pořezal ruku. Někdo přišel, abych mu dal ránu pěstí, a zuby mi poškrábaly ruku.

Prashant: Já jsem slyšel jinou verzi toho příběhu. Zahrnovala zívání, protahování a větrák.

Tony: To se stalo taky. Ale nešlo o zívání. Sundával jsem si košili, sexy stylem, jak to tak děláte, když je v místnosti holka.

Suraj: Naši jsou dost cool. Hlavně chtějí, abych byl opatrný a nezapomněl na svoje kořeny. Teď žiju v Americe a oni v Indii, tak si voláme.

Tony: Jo, i naši jsou šťastní. A pořád se ke mně chovají stejně. Pořád musím vynášet koš.

Tony: I Suraj porazil svého bratra, v castingu na Pí a jeho život. Ale jasně! Můj brácha je můj nejlepší kamarád. Nedokážu si představit, že bych žil bez něho. Je jako moje manželka. Akorát že spolu nespíme.

Tony: Moc. Mel Gibson a já jsme hodně pařili.

Tony: Ne, byl to Gibson. V pyžamu. Prý přijede i Harvey Keitel. To je můj dobrý kamarád. Kdykoliv mě vidí, dá mi facku. V Grandhotelu jsme scénu, kdy mě plácne, točili dvaačtyřicetkrát! Teď mi dal facku už asi sedmačtyřicetkrát. Kdykoli se potkáme, jednu mi vrazí a ještě se u toho směje. Tak ho pozdravujte.