Hlavní obsah
Režisér Michael Čech Foto: Český lev

Režisér Michael Čech: Pandemie nám do Českých lvů hodila covidle

V televizi jeho tvář spíš neuvidíte. Přesto je tím, kdo zásadně ovlivňuje oblíbené zábavní a kulturní pořady, které sledujete. Režisér Michael Čech se specializuje na jejich živé přenosy. Večer 6. března bude v pražském Rudolfinu znovu řídit rozdávání Českých lvů. Připravoval se na ně přes půl roku, ovšem jejich scénář stále přepisuje pandemie.

Režisér Michael Čech Foto: Český lev
Režisér Michael Čech: Pandemie nám do Českých lvů hodila covidle

Děláte si nějaké statistiky, co se týče Českých lvů?

Žádného Lva ani nominaci jsem nikdy neměl, tak holt v tomhle raději ani statistiku nevedu. Nemohl bych se před kamarády filmaři vytahovat. (Smích) Ale teď bez legrace, statistiky si nevedu, ani by v tomhle ohledu nedávaly smysl. Dělá mi radost, že lvy stále dělám!

Jak dlouho vůbec trvá příprava, byť jediného živého přenosu podobného ceremoniálu?

Tradičně zhruba šest, sedm měsíců. Je to takový běh na delší trať. Vlastně by se dalo říct, že jeden lev skončí, udělá se zhodnocení a za pár měsíců se začne s vymýšlením nové koncepce.

Máte za sebou řadu jiných, podobných projektů. Namátkou Tele Tele, SuperStar, Máme rádi Česko, Zlaté Slavíky, České Miss, Anděly, Tvoje tvář má známý hlas, Pevnost Boyard, Všechnoparty, TýTý... Zařadil byste České lvy přenášené z Rudolfina do kategorie to lehčí, či to těžší?

Český lev je především velmi prestižní záležitost. Technicky je ten přenos průměrně obtížný, nestřídají se v něm sice kapely na pódiu co deset minut, jde vlastně o efektní předávací protokol, ale i ten má svá úskalí. A navíc je hodně specifický. Chce se po něm, aby byl důstojný i zábavný. Letos to ale bude více než těžké.

V čem?

Covid nám vše, stejně jako asi všem okolo, zatraceně zkomplikoval. Letošní lev nás bude stát hodně sil a nervů. Jednak jsme měli s Markem Najbrtem a celým týmem už celou koncepci, dekoraci a vše, co k tomu patří, připravené a hotové. Ale situace si vyžádala kompletní změnu, absolutně jsme začínali znovu od nuly. Takže je na všechno míň času, větší tlak a nároky na zachování všech pravidel a nařízení.

České lvy rozdají v pražském Rudolfinu.

Foto: Petra Hajská

Navíc my chceme být optimisté, a ne divákům ukazovat, že se filmaři baví, i když je situace více než mrzutá, slušně řečeno. My chceme dokázat, že jsme společensky zodpovědní, a přitom nenudit a připomenout, že ČESKÝ FILM ŽIJE. Pro mne to ale legrace fakt nebude.

Moderátory řídíte pomocí sluchátka, co mají v uších. Kde sedíte vy?

Standardně sedím v přenosovém voze. Před sebou mám výstupy všech kamer, okolo sebe dvanáct kolegů. Od střihače a zvukaře až po techniky a posádku obsluhující grafiku. Odtud mluvím ke všem složkám, které se na přenosu podílejí. Tím pádem i k moderátorům. Pokud zmáčknu tlačítko komunikace, slyší mne přímo. Mluvím na ně běžně v pauzách, nebo když je třeba. Rád kolegy chválím nebo sem tam nabídnu vtip nebo poznámku, když si něčeho vtipného všimnu.

A co děláte, když vás neposlouchají?

Nestane se mi, že by mne moderátor neposlechl. Jsou to špičkoví profesionálové a vědí, že pokud jim dávám nějaký režijní pokyn nebo povel, má to smysl. Občas se stane, že se některý můj nabízený vtip či komentář moderátor nevezme nebo mu nepřijde vhodný nebo je situace, na kterou jsem ho upozornil již pryč, ale to nepatří do kategorie - „neposlouchání“. Já zkrátka moderátory podporuji a jsem maximálně benevolentní k tomu, jak osobně moderování prezentují. Nakonec na pódiu stojí oni, ne já. Takže chci pobavit diváky, občas i ty moderátory a pochopitelně i sebe.

Jaký pokyn vydáváte nejčastěji?

U Českého lva je můj nejčastější povel: Zkrať je! Což znamená, aby moderátor domluveným způsobem ukončil sem tam nekonečnou děkovnou řeč. Ale i tohle už se naštěstí lidi z branže pomalu učí. Být stručný, vtipný a adresný. Některé děkovné řeči jsou ale mou noční můrou.

Moderátorem večera bude opět herec Václav Kopta.

Foto: Eva Neužilová

Naštěstí u nás v Čechách ocenění nemelou světaspásné nesmysly o věcech, kterým nerozumí, jako třeba na Oscarech. Ten večer je oslavou filmu a lidí, kteří pro něj pracují. Jsou to opravdu špičky v oboru. Nikoliv však ekologové, politologové a profesoři politické ekonomie. U nás se tohle naštěstí fakt moc neděje. Protože je to legrační a směšné.

Jste ještě před podobnou akcí nervózní?

Nenazval bych to nervozitou, ale takový vnitřní respekt před úkolem, který mám v tu chvíli před sebou. Těším se, chci si to užít. Při zkouškách děláme maximum, abychom všem malérům předešli nebo abychom uměli vyřešit neočekávané. Dalo by se to přirovnat k nějakému týmovému sportovnímu výkonu. Trénujeme, máme taktiku a strategii, víme každý přesně, co máme dělat.

A když vás napadá varianta: co se může pokazit, tak vás napadne něco konkrétního?

Jsou přenosy, kdy vás trápí technika, zvuk, světla… je toho nekonečná řada. Když se něco stane, prostě reagujete bezprostředně tak, aby divák chybu nebo malér nepoznal. Pokud něco zkazí moderátor, dá se to vtipně a elegantně napravit. Pokud selže technika, tak nejčastěji zvuk anebo světla… A na to jsme většinou připravení.

Kolik tun techniky se vlastně do Rudolfina navozí? A kdy se s tím začíná?

Jde zhruba o dva plné velké kamiony. Tedy v tunách 2 x 48 tun, to je u nás maximální povolená hmotnost jízdní soupravy. (Smích) Letos toho bude ovšem míň. Pandemie nám do toho hodila covidle…

Na co se budete vy osobně těšit 6. března?

Na konec přenosu, tradičně! To je zkrátka po těch dnech nervů a příprav mentální cíl, ke kterému se upínám. Aby mi to vzápětí přišlo líto, že už je to zase pryč.

A patříte mezi ty „vyvolené“, co znají výsledky předem?

Na to je Tereza Rychnovská (výkonná ředitelka ČFTA) velkej profesionál! Nic dopředu. Ale to je dobře. Nakonec je to stejně jedno, během přenosu si vždy přečtu kategorii a hlásím záběry nominovaných a následně vítězů. Nemám vůbec čas se tím dopředu zaobírat. V danou chvíli existuje jen daná vyhlašovaná kategorie.

Hudebník a textař František Ringo Čech.

Foto: Petr Horník, Právo

Umělci i technici jej poslouchají na slovo. Spolupracoval jste někdy na přímém přenosu se svým tátou Františkem Ringem Čechem? Poslouchal vás?

Za těch třicet let praxe hodněkrát. Poslouchal. Jen to bylo vždycky víc nervů. On se nervoval, aby to nezkazil mně, a já měl vždycky nervy, aby byl vtipnej a abych mu to nezkazil já. Takže jsme si to většinou neužili ani jeden.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků