Zarylo se mu do kůže, působí bolest, kterou může překonat jen veliká touha vzlétnout, odpoutat se od kořenů a pak se pevně postavit na vlastní nohy. "Často se mě ptají, v jaké době se Grandhotel odehrává, ale já jsem ji nechtěl přesně určit," říká režisér David Ondříček. "Důležitější jsou lidé, ti mě zajímají. Nechci řešit problémy doby, nemám rád komunální satiru," dodává tvůrce filmů Šeptej, Samotáři a Jedna ruka netleská.

Grandhotel je jeho čtvrtý film a je hodně jiný než ty předchozí. Natočil ho podle scénáře Jaroslava Rudiše, který v těchto dnech vydal stejnojmenný román.

"Vlastně mě to nejdřív moc nezaujalo," přiznává Ondříček. "Ale líbil se mi Jára Rudiš a jeho kniha Nebe pod Berlínem. Je tu totiž málo autorů jako on, zato plno těch, kteří se snaží dělat trendy věci pro mladé, a pak jsou z nich staří mladí. Chyběl mi inteligentní člověk, který by zachycoval pocity své generace. Tak jsem si Járu vybral. Chtěl jsem s ním pracovat, ale první pokus nevyšel, netrefili jsme vhodnou látku. Už tehdy mi ale začal vykládat o Grandhotelu, který chtěl napsat jako román. Nezdálo se mi to, ale postupně jsem se k té látce prokousával a domluvili jsme se, že dřív než knihu začne psát scénář."

"První verze se mi dílem líbila, dílem ne, ale cítil jsem potenciál v postavě Fleischmana. Tak se začal rodit scénář, sžíval jsem se s ním, ale přesto jsme některé věci dodělávali do poslední chvíle," dodává Ondříček, který zároveň přiznává, že ani natáčení na Ještědu, kam se přesunulo z původně zamýšleného libereckého hotelu, nebylo vůbec snadné. "Když stojíte nahoře na ochozu, je to hodně zvláštní pocit. Mám závratě, takže to pro mě bylo dost frustrující, a přitom jsme tam byli většinu ze čtyřiceti natáčecích dnů. Šlo nám o to, aby atmosféra Ještědu hrála jednu z hlavních rolí v obraze i zvuku. Jen ruchy tam pak natáčeli zvukaři ještě tři měsíce," dodává Ondříček.

Taclík, Plesl a další

Hlavní herecký part "přerostlého dítěte" Fleischmana svěřil Ondříček Marku Taclíkovi, který hrál už v jeho minulém filmu Jedna ruka netleská. "Marek je citlivý kluk, který emoce maskuje vtipem. Někdy to s ním byl boj, protože má vlastní představu: chtěl by být jako Vladimír Menšík v Jasného Rodácích - do poslední chvíle vtipkovat a pak to v jediné scéně přehodit jinam. Komplikovaný člověk, ale výborný herec," shrnuje Ondříček a dál vypráví o nejriskantnějším hereckém obsazení svého filmu.

"O Jaroslavu Pleslovi, který hraje arogantního číšníka Patku, vím z divadla, že to je mistr hereckého řemesla, dovede zahrát všechno. Ale s kamerou zkušenosti neměl. Přesto jsem jemu a jeho charismatu věřil a poprvé v životě jsem šel proti celému štábu. Už na castingu mi všichni říkali: Přeobsadit! Nechtěl jsem ustoupit, ale nepřesvědčil jsem je. Tak jsem aspoň slíbil, že když bude špatný ve zkušebně, přeobsadím ho. Tam byl ale čím dál lepší, takže jsem se uklidnil, a hrůza přišla až první natáčecí den.

Měl dlouhou, těžkou scénu a byl v ní opravdu špatný. Ale točil jsem dál a viděl, že když kamera nemíří na něj, když nahrává druhým hercům, je mnohem lepší. Postupně se rozehrával, a tak jsme tu první scénu přetočili a nakonec jsem moc rád, že jsem ho prosadil."

Filmovou debutantkou je v Grandhotelu konzervatoristka Dita Zábranská, jejíž obsazení také nebylo pro Ondříčka snadné. "Taclík o ní tvrdil, že je to nejmíň talentovaná holka z ročníku Petry Špalkové. Nechápal jsem to, protože byla při zkouškách pořád výborná, a teprve po čase se Taclík přiznal, že to byla od něj jen sranda, že přece jsme sami museli vidět, že je dobrá. Přesto mě pak překvapilo, že za celé natáčení neudělala jedinou chybu nejen v dialozích, ale ani v pohybech, nestalo se jí, aby si stoupla na špatné místo," chválí mladou herečku režisér.

Nejen pro českou kotlinu

Jako producent debutuje Grandhotelem výkonný ředitel karlovarského filmového festivalu Kryštof Mucha. Pro svůj vstup na kolbiště filmového průmyslu nesáhl po prvoplánově komerční látce, zato doufá, že film osloví i zahraniční publikum. "Díky festivalu vím, že český film nemá jinou možnost se prosadit než hlubším pohledem do lidského nitra a vztahů, určitě neuspěje bláznivá teenagerská komedie ani pokus o akční film. A díky velkorysosti Jiřího Bartošky jsem se mohl vedle festivalu pustit i do vlastního producentského debutu," říká Mucha.

K výběru látky dodává: "Spolupráce s Davidem mě lákala, on byl pro mě hlavním garantem, protože mám moc rád Samotáře i Šeptej. Rudišův scénář mě chytil od začátku, teprve časem jsem rozpoznával, co je třeba na něm změnit, ale z výsledku mám radost, jsem přesvědčen, že může být srozumitelný i venku," říká producent, který počítá, že Grandhotel nabídne především festivalu Sundance, s nímž má díky karlovarskému festivalu dobré kontakty. "Přinejmenším se na něj podívají, dál uvidíme."

Mucha také od počátku prosazoval, že z filmu nesmí, jak je v posledních letech divácky nepříjemným zvykem, trčet výrobky sponzorů. A to i za cenu, že těch sponzorů sežene méně. Grandhotel je tedy v tomto směru na dnešní české poměry překvapivě čistý film. "Hodně nám vyšli vstříc Liberečtí, vtáhli jsme do projektu lidi i firmy tak, že to vzali hodně za svůj film. Hodně nám pomohli organizátoři příprav Mistrovství světa v klasickém lyžování 2009 a velký podíl měly České radiokomunikace, jimž patří Ještěd. Jejich vstup do filmu byl podstatný," vysvětluje Mucha.

Ondříček dodává: "Je to zásluha Kryštofa, dřív jsem byl zvyklý získat dost firem za dost peněz, ale on byl toho názoru, že je třeba mít třeba jen dvě, ale takové, které vstoupí opravdu velkými penězi. Nakonec to bylo dokonce víc, než jsem čekal," dodává Ondříček.