Článek
Po loňském dubnovém koncertu ve Smetanově síni Obecního domu, kdy se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK zpívala písně Kurta Weilla, ji tentokrát doprovázel jazzový kvartet čtyř vynikajících hráčů (klavír, basa a baskytara, kytara a bicí), který svým komorním zvukem dal ještě lépe vyniknout jejímu fenomenálnímu hlasu.
Drobná, útlá Ute Lemperová v černých šatech a s blond vlasy hozenými za uši nepůsobila nijak okázale, přesto díky svému charismatu okamžitě s publikem navázala úzký kontakt. Voyage představuje cestování různými hudebními kulturami a styly, které si ovšem Lemperová "přešívá" na míru svého hlasu i hudebního cítění, v němž protentokrát převažoval jazz.
Prvním zastavením byla Paříž se šansony Edith Piaf, ale ani ve slavném Milordovi či Harmonikáři se zpěvačka nenechala svázat slavnou předchůdkyní a dokonce ani melodií, uvnitř písní se pouštěla svobodně na cesty improvizace, střídala intimní pianissimo s dryáčnicky rozezpívanými pasážemi. Její hlas, sahající pohodlně od sametových hloubek až k ostrým skatovaným výškám, má širokou škálu výrazových možností, s nimiž Lemperová umí dokonale pracovat, přičemž vše, co zpívá, prostupuje naléhavost a maximální osobní nasazení.
Je nejen vynikající zpěvačka, ale i herečka, která pohybem ruky či tanečním zhoupnutím pružného těla dokreslí i střihem promění atmosféru okamžiku. Jak je jejím zvykem, sama si své cestování provázela i slovem, přičemž jakožto Němka žijící v New Yorku volně střídala angličtinu s rodnou němčinou, v níž interpretovala "grund" svého repertoáru, písně Kurta Weilla.
Nezbytnou zastávkou byl Berlín s léty jejího dětství v době postavení berlínské zdi i slavný pád zdi "nach der Wende" koncem 80. let. Pražské zastavení inspirovalo Lemperovou k taneční židovské melodii zpívané v jidiš, letmý dotek Jeruzaléma s mísením různých vlivů zase k písni v arabštině, v níž její hlas vláčně klouzal v orientální glissandové chromatice. Tam, kde se Lemperová projevila jako skladatelka i interpretka současně, ukázala, že má velice blízko i k rocku. Končilo se - jak jinak - Weillovým morytátem o Meckie Messerovi, při němž si známou melodii pískalo s Lemperovou celé vyprodané hlediště Národního divadla.
I z ní si však zpěvačka "odskočila" k rozsáhlé jazzové improvizaci, v níž se písní All That Jazz dotkla i svého úspěšného londýnského muzikálového hostování. A přestože se zdálo, že už nelze nic dalšího dodat, udělala Lemperová definitivní tečku za pražským vystoupením drsnou vojáckou písní z Žebrácké opery. Koncertem Ute Lemperové připravil festival Struny podzimu pražskému publiku opravdovou lahůdku, lze jen doufat, že cestující hvězda (hned vzápětí ji čekají diváci v Dortmundu, Dublinu a New Yorku) najde cestu do Prahy i do třetice.