Po loňském dubnovém koncertu ve Smetanově síni Obecního domu, kdy se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK zpívala písně Kurta Weilla, ji tentokrát doprovázel jazzový kvartet čtyř vynikajících hráčů (klavír, basa a baskytara, kytara a bicí), který svým komorním zvukem dal ještě lépe vyniknout jejímu fenomenálnímu hlasu.

Drobná, útlá Ute Lemperová v černých šatech a s blond vlasy hozenými za uši nepůsobila nijak okázale, přesto díky svému charismatu okamžitě s publikem navázala úzký kontakt. Voyage představuje cestování různými hudebními kulturami a styly, které si ovšem Lemperová "přešívá" na míru svého hlasu i hudebního cítění, v němž protentokrát převažoval jazz.

Prvním zastavením byla Paříž se šansony Edith Piaf, ale ani ve slavném Milordovi či Harmonikáři se zpěvačka nenechala svázat slavnou předchůdkyní a dokonce ani melodií, uvnitř písní se pouštěla svobodně na cesty improvizace, střídala intimní pianissimo s dryáčnicky rozezpívanými pasážemi. Její hlas, sahající pohodlně od sametových hloubek až k ostrým skatovaným výškám, má širokou škálu výrazových možností, s nimiž Lemperová umí dokonale pracovat, přičemž vše, co zpívá, prostupuje naléhavost a maximální osobní nasazení.

Je nejen vynikající zpěvačka, ale i herečka, která pohybem ruky či tanečním zhoupnutím pružného těla dokreslí i střihem promění atmosféru okamžiku. Jak je jejím zvykem, sama si své cestování provázela i slovem, přičemž jakožto Němka žijící v New Yorku volně střídala angličtinu s rodnou němčinou, v níž interpretovala "grund" svého repertoáru, písně Kurta Weilla.

Nezbytnou zastávkou byl Berlín s léty jejího dětství v době postavení berlínské zdi i slavný pád zdi "nach der Wende" koncem 80. let. Pražské zastavení inspirovalo Lemperovou k taneční židovské melodii zpívané v jidiš, letmý dotek Jeruzaléma s mísením různých vlivů zase k písni v arabštině, v níž její hlas vláčně klouzal v orientální glissandové chromatice. Tam, kde se Lemperová projevila jako skladatelka i interpretka současně, ukázala, že má velice blízko i k rocku. Končilo se - jak jinak - Weillovým morytátem o Meckie Messerovi, při němž si známou melodii pískalo s Lemperovou celé vyprodané hlediště Národního divadla.

I z ní si však zpěvačka "odskočila" k rozsáhlé jazzové improvizaci, v níž se písní All That Jazz dotkla i svého úspěšného londýnského muzikálového hostování. A přestože se zdálo, že už nelze nic dalšího dodat, udělala Lemperová definitivní tečku za pražským vystoupením drsnou vojáckou písní z Žebrácké opery. Koncertem Ute Lemperové připravil festival Struny podzimu pražskému publiku opravdovou lahůdku, lze jen doufat, že cestující hvězda (hned vzápětí ji čekají diváci v Dortmundu, Dublinu a New Yorku) najde cestu do Prahy i do třetice.