Hezké chvilky bez záruky jsou o psychoanalytičce (Jana Janěková), ke které chodí manželské a partnerské páry s nejrůznějšími partnerskými a sexuálními problémy, přičemž ona sama prožívá manželskou krizi.

Zastavme se nejdříve netradičně u formální stránky filmu:

Málokdy se stane, že by mi ve filmu vyloženě vadila práce kameramana, ale Hezkým chvilkám se to povedlo. Celý film je natočen na video malou kamerou, kterou celou dobu někdo drží v ruce a celou dobu s ní náhodně klepe a naklání ji, takže vás z toho začne bolet hlava dlouho před koncem filmu. Kameramanem byl zkušený Martin Štrba, takže předpokládám, že tato epilepsie nebyl jeho nápad. Stejně tak zřejmě nebyl jeho nápad natáčet celý film dokumentárním stylem, bez studiového osvětlení, aby vypadal jako home video.

Hudbu složil David Kraus, který ve filmu podává slušný herecký výkon, ale jeho hudba pozůstává ze dvou různých loopů, které jsou náhodně rozmístěny do různých scén (za což pravděpodobně Kraus nemůže, ale je to vrcholně otravné).

Na stránkách Bontonfilmu se píše, že film má "šest hlavních hrdinů", což je pro mě velkým překvapením a netuším, které z těch tuctů postaviček tím jsou myšleny. Chápu, že jedním hlavním hrdinou je zřejmě psychoanalytička a druhým Bolek Polívka jako milionář, který ji chce sbalit, protože má rád silné ženy. Kromě toho poznáme ještě dobrých 10 dalších pacientů, z nichž žádní mi nepřipadali důležitější nebo méně důležití. Všichni jsou jen epizodní figurky, bez ohledu na to, zda se ve filmu jen mihnou, nebo se párkrát vrátí a různě navzájem prokombinují.

Čímž se dostáváme ke scénáři a dialogům. Některé z manželských historek jsou mírně zábavné či zajímavé a kdyby vám je někdo vyprávěl, tak byste se možná pousmáli ("šla jsem s kolegou na lodičky a on se mnou souložil pod Národním divadlem" patří k těm nápaditějším). Žádná z nich ale není víc než historka a rozhodně se nepodařilo, aby jejich slepenec působil jako celovečerní film se začátkem a koncem, směřující odněkud někam. Prostě se vyprávějí další a další historky a najednou je konec (po téměř dvou hodinách). Dialogy (byť občas vypadají improvizovaně) jsou přehnaně teatrální a umělé (mladý kluk říká "Mýlíš se"). Dějové zvraty (pokud vůbec existují) jsou většinou nesmyslné a hrdinové se při nich chovají blběji než v průměrné telenovele. Což mi připomíná, že jsem si v průběhu filmu opakovaně (a čím dál častěji) říkal, že kdybych se na to díval v televizi a dělal při tom dvě nebo tři jiné užitečné věci, možná bych Hezké chvilky bez záruky nepřepnul a nechal je dojet do konce.

Film je propagován jako "hořká komedie", ale je to zavádějící, protože dobrá polovina historek nemá s komedií společného vůbec nic a je pouze o tom, jak jsou na tom lidi špatně, jsou na sebe hnusní, dělají si naschvály, brečí, křičí a upadají do hysterie. Vtipné to není a podle mě ani nemá být. Většina herců se sice pitvoří a přehrává (i ti, o kterých vím, že jsou dobří herci!), ale výsledkem rozhodně není humor, nýbrž bizarní odpudivost Kameňáku a povznášející pocit, že takovéhle lidi zaplaťpánbůh osobně neznám.

Takže proč na tuhle televizní záležitost jít do kina? Nevím, ale kvůli pár sekundám zrnité nahé slečny ve sprše a obnažené mužské zadnici pod Národním divadlem rozhodně ne. Takže nezbývá konstatovat, že většina českých filmů i nadále nestojí za nic a přejít ke kapitalističtější produkci:

V komedii "Klik - Život na dálkové ovládání" Adam Sandler hraje architekta, který se tolik věnuje práci pro svého šéfa (David Hasselhoff!), že nemá vůbec čas na svou manželku (Kate Beckinsaleová) a dvě děti. Navíc má problémy s dálkovými ovládáními, takže se rozhodne koupit si univerzální a od záhadného prodavače (Christopher Walken!!) dostane "Universal remote control - The remote that controls the universe" - což nejde přeložit bez použití archaického slova "universum" a zajímá mě, jak se s tím popere autor českých titulků.

Nicméně výsledkem je, že Sandler nyní má dálkové ovládání, kterým může řídit celý svět - tj. svého psa, svou manželku, svého šéfa a dokonce i sám sebe! Ovladač má navíc umělou inteligenci a časem se naučí sám od sebe přeskakovat části Sandlerova života, které jsou pro něj "méně příjemné", což mohou být i celé roky! A Sandler proti tomu nemůže nic dělat a musí sledovat, jak stárne a jak mu život, kterého si nevážil, doslova "mizí pod rukama".

Není to sice vrcholně originální (hodně to připomíná klasický příběh "Christmas Carol", včetně ducha-průvodce), ale skýtá to velký potenciál, který je bohužel do značné míry zabit tím, jak se Sandler a režisér snažili i do těch nejzajímavějších a nejcitlivějších míst nastrkat vtipy s prděním, stahováním kalhot a souložením psa s polštářem.

Místy jsem byl při sledování Kliku téměř dojat. Ale když si říkám, jak úžasný film mohl být natočen podle stejného námětu (a možná i se stejným obsazením) například Charlie Kaufman, musím konstatovat, že ve své současné podobě je Klik především obrovsky promarněná příležitost s mnoha zásadními režijními chybami.

Film s názvem Děkujeme, že kouříte je satirou, točící se kolem "spin doctora" tabákového průmyslu. "Spin doctor" je vzdělaný, kultivovaný a dobře placený člověk, jehož pracovní náplň spočívá v přesvědčování veřejnosti o tom, že je něco pravda (v tomto případě o tom, že "kouření neškodí zdraví"), aniž by tomu nutně sám musel věřit.

Je jasné, že takový film může být velmi vtipný a může hezky rýpat do tabákového průmyslu (a nejen do něj). Aaron Eckhart se hlavní role chopil velmi dobře a při některých scénách jsem se smál nahlas, což se mi opravdu často nestává - například když se "spin doktoři" tabákové lobby, alkoholové lobby a lobby střelných zbraní na společné večeři trumfují, čí produkt zabije víc lidí.

Bohužel, když ve své druhé polovině začne film hrát na serióznější notu a hlavní hrdina začne mít problémy s tím, že dělá reklamu na smrt, nefunguje to už zdaleka tak dobře jako břitký humor v první polovině. Tedy, humor se celkem podařil, ale ta satira poněkud drhne, nemluvě o dojemných scénách. Ale možná vás potěší, že ve filmu uvidíte paní Tom Cruisovou souložit.

A konečně Block Party je dokument o tom, jak Dave Chapelle pořádá (především rapový) koncert v Brooklynu. Necelé dvě hodiny se díváme na prostřihy mezi koncertem, jeho přípravami a zvaním náhodných lidí na něj.

Je zvláštní, že tento film vůbec někdo uvádí do našich kin, protože Dave Chapelle, byť v USA populární komik, je u nás naprosto neznámý (a ve filmu se nesnaží dělat nějaký cílený humor, nýbrž prostě jenom je pohodový a srandovní) a neočekával bych, že je u nás mnoho fanoušků rapové hudby, kteří by své miláčky museli vidět za peníze na filmovém plátně. Nicméně svůj účel tento dokument (režírovaný slavným Michelem Gondrym) plní.

Další premiéry týdne

Kromě výše uvedených má premiéru ještě film Prokletí, který má být v kinech promítán z DVD a na stránkách distributora jsem o něm zjistil pouze toto: "Dokument Petra Orozoviče a Marka Vítka o dětech, které byly v Kongu označeny za "posedlé ďáblem" a následně vyhnány ze svých domovů, a dnes se živí žebráním a kriminální činností."

Ve zkratce...

Bulvár je věčný. Co podle vás znamená titulek "Natáčení filmu skončilo dramaticky"? Podle Českých novin to znamená, že se poslední scéna natáčela ve vodě, vše proběhlo podle plánu a nikomu se nic zvláštního nestalo.

Je to vtip? Není to vtip? Ať se Shatner radši drží svého kopyta.

Zajímavý dokument o dětech a o spasení (ne o kravách, o Ježíšovi).