Existuje podobná přehlídka nejlepších diplomových prací někde jinde v Evropě a jak nápad vznikl na Klenové?

START POINT v Evropě srovnatelnou obdobu nemá. My se na výtvarné akademie tak trochu specializujeme. Už od roku 1997 na Klenové běží mezinárodní sympozium vysokých výtvarných škol, i to je naprosto ojedinělá věc. START POINT jsme založili v roce 2003 pouze se čtyřmi českými školami (AVU a VŠUP Praha, FaVU Brno a IPUS Ostrava), loni přibyla VŠVU Bratislava. Najednou se ukázalo, že tahle akce může mít mnohem větší rozsah. Letos jsme ji tedy skokově rozšířili na 15 škol z celé Evropy.

Podle jakého kritéria jste vybírali zúčastněné školy?

Zčásti jsme využili kontakty ze sympozia, což platí zejména o výborné škole v Curychu. V první řadě jsme chtěli, aby se zde objevily všechny školy, které jsou v relativním dosahu, neboť zejména náklady na transport exponátů jsou veliké. Takže kromě škol českých tu jsou i všechny slovenské a maďarské. Z Polska na naši nabídku zareagovaly jen Krakov a Lodž, z Rakouska Linec. Patnáctku doplňují Záhřeb a Valencie, kde se o tom dozvěděly přes pražskou VŠUP a o účast projevily velký zájem. Mizivý ohlas jsme zaznamenali v Německu, ale už příští rok by se měly zúčastnit prestižní akademie z Mnichova a Drážďan.

Jak probíhá výběr té nejlepší diplomové práce na jednotlivých školách a nakolik je objektivní z hlediska profilu školy?

Každá škola má nějakou prezentaci diplomových prací, kde si je lze všechny prohlédnout a vybrat tu nejlepší. Práce posuzuje vždy tříčlenná komise. V ní je jeden člověk za školu, dále já coby kurátor výstavy, který už na místě zajišťuje transport, kontakty na vybraného autora a další praktické věci. Třetím členem je jeden z mezinárodní skupinky expertů, který to má na danou školu nejblíže. Tito experti pak vytvoří jury na Klenové, která určuje držitele ceny START POINT.

Jsou mezi školami třeba i značné rozdíly?

Jsou, a to opravdu velké. V devadesátých letech vznikla zejména ve východní Evropě řada nových škol - u nás v Brně a v Ostravě, v Maďarsku v Pécsi, na Slovensku v Košicích a v Banské Bystrici. Některé z nich se už dotáhly na ty zavedené, což platí například pro Brno či Košice, jiné ale stojí o dost níž. Ale i na těchto menších školách vždy existují jednotlivé ateliéry velmi dobré úrovně, takže někdy bývá problém vybrat i tu jednu jedinou kvalitní práci, která by obstála v konkurenci.

Kdo získal cenu letos?

Porota rozhodovala mezi třemi díly. První z nich byla autorská kniha Martina Kubíčka, kterou sestavil z kreseb inspirovaných cestou do Turecka. Velkým favoritem byl Chorvat Mario Brakuza s rozsáhlou sérií fotorealistických obrazů, které namaloval podle jednotlivých fotografií z jednoho čísla tamních novin. Cenu si nakonec jednoznačně odnesla Ana Strika z Hochschule für Gestaltung und Kunst Curych. Základem její instalace byla velkoformátová prostřihovaná "kresba". Papír zavěšený v temném prostoru byl ostře nasvícen, takže důležitou roli zde sehrál i negativní světelný obraz na stěně za ním. Obraz byl velmi komplikovaný, šlo o montáž mnoha motivů, snových i reálných, obrazů i textů.

A co čeká vítězku...

Odměnou je samostatná výstava s katalogem, probíhající souběžně s dalším ročníkem ceny, a měsíční pobyt na Klenové v našem rezidenčním centru Vila Paula.

Jaké trendy se objevují - víc příklon k realitě, figuře, nebo naopak abstrakce a konceptuální přístupy? Víc se maluje nebo fotí a točí videa?

Během těch čtyř ročníků se zhruba rovnoměrně objevovala všechna média i trendy, které teď letí - bylo tu hodně malby, fotografií, videí a instalací nejrůznějšího druhu. Ale většinou to není čistá malba nebo fotografie, vždy jsou součástí nějakého konceptuálního projektu, podobně jako letos u Brakuzy. Jen ojediněle se objevuje socha. A třeba grafika nebyla za ty čtyři roky nominována vůbec.

Kam by měl START POINT směřovat v dalších letech?

Mým snem je vytvořit z něj skutečně akci evropského významu, kam by měl za povinnost přijet každý galerista obhlédnout mladé talenty. To je samozřejmě ideální stav. Museli bychom najít silného partnera, který by to sponzoroval, nebo získat financování z nějakého evropského programu. I kdyby se z patnácti škol stalo 150, výstavní prostory v Klenové a v Klatovech jsou. Zatím je to fikce, ale úplně nereálná není. Příští rok to ještě nebude, i když pár škol z Německa, Polska a Rakouska zase určitě přibude.