Článek
První, co mě napadlo při poslechu desky Armáda špásu, bylo: Mydli to a Frtka. Desky, které kdysi platily za nejvtipnější a nejúchylnější na české scéně (to není kritika, naopak!) znějí dost podobně, i když úplně stejné to samozřejmě není. Armáda špásu je trochu opracovanější, možná vyspělejší. Nicméně píseň Dělnická 69 by klidně mohla být na Mydli to a absolutně by tam zapadla.
JAR byli v posledních letech stále více "taneční" záležitostí, ale Armáda špásu tanečníkům zatne tipec. Kapela splnila to, co předeslala, a deska je skutečně o něco temnější než ta předchozí - tvrdší a ne čistě funky. Menší prostor dostala i dechová sekce.
Nedočkáte se éterických improvizací Dana Bárty, zato Ota Klempíř si dál jede svůj styl. Splétá své mnohovrstevnaté a zvukomalebné texty z útržků pouličního hovoru, vulgarit, různých malých úchylností a potměšilostí i téměř vážných sdělení o naší české současnosti: "Co ses vole učil doma, když ti brácha klátil Katku, ten nabušenej, víc než ty udělanej" nebo "Neváhej a zabodávej svý superpéro". Vzápětí vás JAR upozorní, že jsme "nevidomý národ, co vlajkami tu mává" a přidají i další jedovatosti na adresu českého burana.
Klempíř s oblibou využívá různých nedořečených vět a nečekaných zvratů. Stále ještě překvapuje, i když před deseti lety to zákonitě působilo silněji než dnes. Snad "Klempa" na perverzitě přece jen mírně ubral (vzpomeňte na "ztloukla si knihovničku motorovoj piloj" a "vývar ze psů, to je prej už nuda."
JAR: Armáda špásu, Sony BMG 2006