Otázkou bylo, jestli ústřední dvojice Robert Del Naja (3-D) a Grant Marshall (Daddy G) přiveze i dvě zpěvačky, jejichž podmanivě kouzelným hlasům taky vděčí za světový úspěch. Když se po půl desáté rozezněly tóny songu Tear Drop a na pódium vkročila zpěvačka Elisabeth Fraserová (vokalistka Cocteau Twins), fanoušci nadšeně vykřikli. Začal "massivní" útok na jejich hudební srdce.

Betonovým prostorem a vzrušenou atmosférou podbarvenou hypnotickým zvukem, dubovými rytmy a někdy až tvrdými hardcorovými kytarami zněly nejlepší kousky z patnáctileté historie téhle kultovní party, netradičně dotvářené dvěma dunivými bicími.

Po hodině zhasla světelná show a v "kotli" to vřelo. Proletělo mi hlavou, jestli to myslí tihle hoši vážně a je fakt konec?! Lidé chtěli víc. Vytleskaná "přídavková" část, kdy se servírovaly delikatesy jako Future Proof, Risingson, Black Milk a především nářez Unfinished Sympathy se zpěvačkou Deborah Millerovou, stála za to.

Po "klasickém" koncertu začala opravdová party a lidé se bavili skvěle. Unášela je triphopová vlna a všichni si vychutnávali věci jako Mezzanine, Dissolved GirlAngel. Massive Attack střídali pro ně tak typické středně pomalé tempo s pohodovými jamajskými rytmy Karmacomy, vzrušivou elektroniku, rockovými kytarami i naléhavými rapovými sekvencemi. Svými texty, které běžely v pozadí na světelných panelech, tak vyjadřovali svůj názor proti násilí.

Kdo přišel na koncert, nemohl litovat, zažil totiž originální hudební masáž s nádhernými ženskými hlasy. Škoda jen, že hala nebyla zvukově přizpůsobena elektronickým Massive Attack.