Článek
Co rozhodlo o tom, že se Burma Jones vrátila na scénu?
V osmadevadesátém, když jsme vydali čtvrté album Invaze, propukla v kapele "ponorka". Vyvrcholila tím, že jsem přinesl písničky na novou desku a kluci je nechtěli. Rozhodl jsem se tedy vydat si sólovku, což jsem uskutečnil v roce 2001. Mezitím jsme tu a tam hráli na V.I.P. akcích a v roce 2002 kluci přišli s tím, že se jim písničky z mé desky líbí a že by je se mnou hráli. Předloni jsme si řekli, že zkusíme udělat novou desku.
Během doby, kdy Burma Jones nehrála, jste se pohyboval na muzikálových jevištích a sólové dráze. Chybělo vám hraní v kapele?
Strašně. Do osmadevadesátého roku jsme hráli až dvanáctkrát do měsíce. Bohužel nebyla správná atmosféra.
Teď už je?
Mám pocit, že se to začíná vracet do správných kolejí.
V 90. letech kapela nahrála několik hitů (Samba v kapkách deště, Cesta je dlouhá, Slepí ptáci aj.). Šli jste do toho teď s tím, že se pokusíte o totéž?
Žádný tlak jsem necítil. Já hlavně chtěl, aby se vrátila stará Burma. Abychom se nedostali ke složitým kompozicím, ale k písničkám, které jsme dělali vždycky.
Většinový autor jste vy. Od dob největší slávy kapely jste se přestěhoval do Prahy, máte syna a nabral jste zkušenosti coby muzikálový i sólový zpěvák. Odrazilo se to v nové tvorbě?
Mám větší přehled při aranžování skladeb a přibyly zkušenosti s nahráváním, to cítím. Navíc mám doma nové studio, takže jsme měli na všechno více klidu. Je to přirozenější, než když jsme chodili do studií na určitý čas a museli se přizpůsobovat danému rozpisu. Každému se dobře pracuje v jiném čase.
Kdy vám?
Ráno. Vstávám kolem osmé, do deseti začnu a končím kolem večerních zpráv. V noci mě to nebaví, často ztrácím soudnost.
O tom je písnička Nedělní ráno?
Je spíš o atmosféře té chvíle. Miluju, když v neděli vstanu, nikdo mě neprudí, udělám si kávu, bytem se line její vůně, koukám z okna a vychutnávám atmosféru dne.
Bydlíte na Smíchově na kopci s krásným výhledem na Prahu. Podepsalo se magické místo pod vaší tvorbou?
Ano, hlavně v písničce Vzpomínky, kde se zpívá o střechách a ptácích, kteří se chystají vzlétnout. Náznaky se objevují i jinde. Fascinují mě nekonečné prostory a výhledy. Častokrát se ptám, co asi může být za horizontem. Mívám hroznou chuť se tím směrem rozběhnout a zjistit to. Nejkrásnější na tom je, že za každým horizontem bývá další horizont.
Rozběhl jste se někdy?
Zrovna před pár dny se svým tříletým Tomáškem, když jsme byli hrát v parku fotbal.
Jak váš syn na hudbu Burmy Jones reaguje?
Vnímá ji a dokonce se díky tomu dostal do kuriózní situace. Při závěrečném míchání poslouchal písničku Divokej proud pořád dokola. Začal ji pak neustále vyžadovat, i když jsem se mu snažil pouštět něco jiného. S manželkou jsme se modlili, aby k nám nepřišel někdo známý, protože by si myslel, že jsme rodina samolibce, který vyžaduje, aby nejbližší poslouchali jen jeho písničky. Teď už je to dobré, našel si jiné skladby.
Nenaplněná touha
Po osmi letech vydané nové album zachycuje plzeňsko-pražskou Burmu Jones v plynulém navazování na staré časy. Pro její tvorbu byly patrné vlivy rocku, popu a funku, což platí nadále. Evidentní je ale větší sebejistota, se kterou skladby podává. Zpěvák Bohouš Josef ani tentokrát nenapsal hlubokomyslné texty, přesto je podává s lehkostí vlastní zpěvákovi, jemuž se k vlastní potěše podařilo napsat si slova na míru. Melodičnost je v případě téhle kapely složitá. Na nové desce ji sice lze vystopovat, ale právě v tomto směru se lehkost vytratila. V rukopisu formace se bolestivě sráží tendence převálcovat hitparády s chutí napsat si pro radost pořádnou artrockovou písničku - promyšlenou, proaranžovanou, instrumentálně barevnou. Výsledkem je retro zvuk, který Burma Jones produkovala odjakživa. Až tu artrockovou skladbu napíše, dojde k pozitivnímu posunu.
Bohouš Josef & Burma Jones: Všechno má svůj čas Supraphon, 48:22