Před 150 lety, 6. května 1856, se v městě Příboru narodil v rodině obchodníka s látkami Sigmund Freud. Od roku 1859 žila rodina ve Vídni, kde S. F. vystudoval medicínu a pracoval ve vídeňské nemocnici. Po stáži u pařížského profesora Charcota se od roku 1886 začal v soukromé praxi zabývat léčením neuróz a hysterických afázií.

Sestoupil jako Orfeus do lidského nevědomí a vrátil se odsud s psychoanalýzou vykótovanou triádou Id - Ego - Superego. Zase další trojice! Akcie Freudových názorů si na odborných burzách stály a stojí pokaždé jinak, pro nás laiky je důležité, že z Freuda se stala ikona moderního člověka, aniž by tento tušil, čím že pan doktor obohatil světovou vědu. Ale zapykávat se Freudem je určitě méně nebezpečné, než své nevědomí otvírat nějakým chemickým paklíčem. (www.freud-museum.at)

Koho baví badatelské cesty, může sednout v Praze na Antonína Dvořáka (rychlík) a jet se podívat do Vídně do Freudova muzea v Bergasse 19. To skrývá pro našince nečekaný bonus. Podstatnou část návštěvníků tvoří Španělé, Mexičané a ostatní Latinoameričané. Jejich úplně prvním dotazem je, zda uvidí legendární pohovku (gauč, kanapátko), která byla pro Freuda nejdůležitějším pracovním prostředkem a kterou dostal v roce 1890 od madam Benvenisti. Ale pohovka zde není.

Onen bonus spočívá v tom, že většina těchto španělsky hovořících turistů přijela právě z Prahy, nebo se naopak do Prahy záhy chystá. Jezulátko. Samozřejmě. Freudova pohovka a Pražské Jezulátko z chrámu Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici vytvářejí na první pohled nesourodou dvojici. Ale opravdu jen na první pohled. Stačí připomenout jména Dalí, Buňuel, Borges, Arrabal a pak už jenom poučeně pomrkávat.(www.freud.org.uk)

A teď o té pohovce. Tu si Freud odvezl do Londýna, když na poslední chvíli opustil hnědou Vídeň. Na stránkách The Freud Museum London můžete na "original analytic coach" alespoň hodit oko, pokud se kvůli tomu nechcete vydat do města nad Temží. Pro literární haruspiky, čili pro všechny, kteří se věnují interpretaci textů, je důležitá Freudova 6. přednáška k úvodu do psychoanalýzy - Předpoklady a technika výkladu. Připadá mi, že v některých případech by literární rozbory bez pomyslné psychoanalytikovy pohovky nikdy nevznikly. (www.pribor.cz/freud.html)

Přestože Freudovi v Příboru dlouho nepobyli, město by mělo být na svého rodáka pyšné. Mají zde jeho ulici, náměstí, restauraci i penzion s jeho jménem. Je tu jeho pomník, rodný dům, muzeum a pamětní síň i Společnost S. F., ale kromě výše uvedeného (nedokončeného a soukromého) pokusu jsem žádnou internetovou prezentaci nenašel. Tak aspoň že expozice v rodném domě S. F. má jiránkovský název Sigmund Freud je s námi!