Článek
Vyloupl se mi z toho šamoření jeden textíček. Ano, odvážím se na začátku nového roku pracovat takto se zdrobnělinami. Objevil se jako na zavolanou: Kdyby si nějaký akademik dal práci a vybral třeba z tisku slova nejvíc opakovaná, zjistil by, že už vůbec neplatí a nikdo neví, co znamenají, a že z jazyka jde udělat břečka dosud neslýchaná a nevídaná, ani kladná, ani záporná, a že ta břečka jde vyčíslit ne nulou, ale miliónem nul, a že matematika tu neplatí, protože v této specialitce milión nul je daleko víc nul než jedna nula.
Všichni známe nic neříkající slova a všichni si myslíme, jen dál! A tu jen akademik musí se vrátit až někam do Řecka a do Říma a znovu nám vtloukat do hlavy, co které slovo kdysi znamenalo, a musí nás učit znovu číst a hledat, jestli to přečtené slovo má nějakou tu substanci.
To je zase nějakého hudrání nad stavem věcí, to zase nastavujeme zrcadla, aby se nám v nich krize a marasmus objevily v celé své tragické šíři (i výši). Jenže tohle napsal herec a malíř Josef Hlinomaz pro Repertoár malé scény (7/1968). Před téměř čtyřiceti lety se už věci takhle měly, dnes by akorát nikdo nepsal nic o akademicích hledajících substanci, protože dnešní vědci hledají něco úplně jiného. Cokoliv se zrodí, cokoliv nového se objeví, tak je to ihned v krizi. Jaký by byl ostatně svět se svými jednotlivostmi bez krize? Placatý, nudný, nezajímavý. K nepřežití.
Pod touto adresou funguje už od července 2003 blog Poezie (nejen) pro všední den. Jeho autor, básník, literární vědec a editor Michal Jareš, zde téměř každý den uveřejňuje jednu českou básničku; dozvíte se její název, jméno autora a zdroj (většinou tedy název sbírky, nakladatelství, město a rok vydání). Naopak se nedozvíte nic o tom, jestli básník byl v mládí pionýrem, zda odvolal 2000 slov nebo jestli si barví vlas i vous. Nedozvíte se, co se právě v té které básni blogerovi líbí, zda existuje nějaký systém výběru nebo zda jde o náhodnou volbu, jako když papoušek tahá planety.
Vypsal jsem si, pro zajímavost, jména z května 2005, protože květen je zaslíbený básníkům: Lubomír Jaroš, Richard Weiner, Jaroslav Vrchlický, Jaroslav Zahradil, Jaroslav Pokorný, Jiří Škvor, Petr Sacher, Jaroslav Hošek, Miroslav Červenka, Michal Sedloň, Zbyněk Ludvík Gordon, Jiří V. Svoboda, Stanislav Vlček, Tomáš Klejzar, Miroslav Huptych, Jindra Černohorský, Josef Kalus, Josef Štochl, Vilém Peča, Martin Petr Gabriel, Adélka Klátilová, Oldřich Nouza. A z nich jsem vybral báseň Z. B. Gordona Zas:
Zas úvozy jsou plné
těžkých zatracenců
Zase žena
jen do těch tónů oblečena
sedává tiše
na okraji střechy
pod kterou neklidným spánkem
bdí jedovatá včela
našeho přátelství
(1997)
Aby někdo takto nabízel poezii, bez vysvětlivek, bez průvodních listů, no to je přece jasný důkaz krize. Nebo naopak?