Nebyl tu poprvé, Prahu poznal už na počátku 70. let, a když se vrátil do USA, porovnával situaci spisovatelů z obou zemí: U nich není nic možného, ale všechno má význam, u nás je možné všechno, ale nic nemá význam. V tomto punktu jsme Američany už dohnali, to je dobrá zpráva (nebo špatná?).

Zhuštěný obsah debat byl zveřejněn v The New York Review 12. 4. 1990 pod názvem Rozhovor v Praze a v tom samém roce ho vydalo nakladatelství Evropský kulturní klub, kdo si na něj ještě pamatuje? Já jsem si nechal těch necelých 30 stránek zknihařit dohromady do jednoho svazku s Rothovou prózou Pražské orgie (SixtyEight Publishers, 1988), která je jakýmsi epilogem románů o Zuckermanovi. Oba texty jsou spolu pěkně svázaný.

Roth na jednom místě cituje polského spisovatele Tadeusze Borowského, který řekl, že o apokalypse může psát někdo, jedině postavíli se do role viníka, spoluviníka nebo člověka, který se na všech těch hrůzách podílel. A Roth dodává, že podobně se zachovali za nadvlády sovětského komunismu Tadeusz Konwicki, Danilo Kiš a Milan Kundera, mám-li jmenovat alespoň tři "K", kteří vylezli zpod Kafkova švába, aby nám sdělili, že nejsou žádní neposkvrnění andělé a že zlo existuje stejně tak uvnitř jako vně. Obrat vylézt zpod Kafkova švába mě úplně vylekal. Proč má to, o co se tady marně snaží několik generací, definovat takhle nádherně zrovna nějaký, byť geniální Amerikán?

Kafka ale v Proměně nepsal o švábovi, použil slovo das Ungeziefer (hmyz, přeneseně havěť), u nás se to místo překládá - jakýsi nestvůrný hmyz. Až anglické překlady rozmělnily obecné na zvláštní a objevil se brouk nebo šváb (blackbeetle). Tak mně to zamotalo hlavu, že jsem si musel obnovit znalosti z přírodopisu a znovu se ubezpečit v tom, že šváb (Blattodea) se nerovná brouk. Zatímco ten první patří k hmyzu s proměnou nedokonalou, ten druhý k hmyzu s proměnou dokonalou. Zase samá proměna (snad jsem to nějak nepopletl). A zcela aktuálně k tomu ještě, jako kouzlo v tomto případě chtěného, připojuji tři věty z rozhovoru Jana Kellera z posledního vydání časopisu Živel (26): Biologové dávno vědí, že vítězové proměn budou brouci. Jejich odolnost je přizpůsobena rizikům, která vytváří člověk a která člověk nemůže přežít. Broukům patří budoucnost. Doufám, že oceňujete použití slova proměna. Jsem ochoten věřit, že v tomto případě ho vážený sociolog vyslovil automaticky, bez dovozování dalších souvislostí. Aby se tak posléze všechno do těch souvislostí zřetězilo.

orgs.tamu-commerce.edu/ rothsoc/

Když jsem se tak mocně rozepsal, tak alespoň stránky Philip Roth Society, tam o Rothovi najdete téměř vše.

K úplně vyváženosti snad jen zbývá broukat si píseň Nech brouka žít / hleď na tu havěť drobnou / myška, muška, bleška, šváb...