Patří k tvůrcům, jejichž filmy neboří pokladny kin jako Titanic, ale i velké hollywoodské hvězdy si v nich rády - za pár dolarů - zahrají, protože jim to intelektuálně vylepší filmografii. Stejně tak by málokterý filmový divák přiznal, že nezná Annie Hallovou, Hanu a její sestry, Manhattan, Purpurovou růži z Káhiry, Výstřely na Brodwayi či některý další z více než čtyřicítky filmů, pod nimiž je podepsán jako autor, režisér, herec - většinou dohromady.

Deprese, psychoterapie, vztahy, které už když začínají, mají kdesi vepsáno, jak skončí, to je Woody Allen. K tomu nahořklý a ironický humor, kdy se divák sice směje těm na plátně, ale přitom velmi dobře ví, že se směje zároveň sám sobě. Což je vzhledem k tématu neuróz, fóbií a strachů (kdo je nemá!?) obzvlášť osvěžující.

Allen ovšem s nadsázkou řečeno neméně než tvorbou poutá svým osobním životem: ať už je to důsledné odmítání účasti v soutěžích filmových festivalů ("nepotřebuji vyhrávat ceny"), bonmoty typu "Nezavrhuji onanii, je to sex s někým, koho miluji" nebo soukromé skandály, mezi nimiž stále kraluje rozvod s Miou Farrowovou a následný sňatek s jejich adoptivní dcerou Soon-Yi. A mezitím pořád točí a točí...