Článek
V Praze pobývám přes 25 let a už to taky flákám, na václavský Václavák chodím málo. Občas přes den přejedu tramvají nebo vystoupím ve stanici Muzeum, abych se vydal do kopců Vinohrad. 28. září, v Den české státnosti, jsem se z ničeho nic rozhodl vydat o půl dvanácté v noci od Můstku po levé straně vzhůru. A jak by řekli moderátoři Radia 1, byla to pěkně našláplá záležitost. Už o tom kdysi psal Dante, namaloval to Hieronymus Bosch a po nich tisíce jiných.
Václavské náměstí v noci - to je peklo v mnoha obrazech. Během té krátké cesty byste mohli tolikrát zhřešit, že by se tím zahltilo jedno okresní státní zastupitelství a jeden okresní soud. A to nevím, co by mě čekalo, kdybych se vydal pravou stranou. Nejdřív jsem to bral jako takový dadakabaret a surrealistický jarmark, u Jindřišské ulice už jsem přepnul a říkal si, že jde asi o vytvoření laboratoře před plánovanými olympijskými hrami, v níž si policie odzkouší různé finty, pak jsem ale minul řadu prostitutek, které se ani nepokoušely předstírat, že jde o turistickou výpravu manekýnek ze Surinamu.
Když jsem došel až na úroveň Myslbekova národního koně, byl jsem tak nabit občanskou angažovaností, že bych mohl v hodinách fyziky představovat sršící ebonitovou tyč, aniž by byla atakována liščím ohonem. Před příštími obecními volbami by měli obyvatelé Prahy 1, a klidně i všichni ostatní Pražáci, povinně projít v tak pozdní hodinu tímto územím, a zvolit někoho jiného. Tak moc jsem krutý až cynický k těm, kteří za nás dnes a denně řídí pražský zázrak.
Jenže stačilo se otočit zpět, přehlédnout celé náměstí globálním pohledem, nevytrhovat z kontextu - a pak si říct: Copak jsem nějakej Vaculík, abych tohle řešil? No a druhý den mi kdosi poslal mail, že Ludvík Vaculík má internetové stránky. Ani jsem se té shodě nedivil, protože to je přesně ta dávka metafyziky, se kterou člověk 21. století může přežít syntetickou racionalitu.
"Matkou" webu je knihovnice Alena Janková, která dostala od L. V. požehnání: To, co chcete udělat, zasluhuje poděkování, netřeba se mne na to ptát. - A protože já internet nepěstuju, nemusíte mi ani nic posílat ke schválení (14. 5. 2003, korespondenční lístek). O stránkách paní knihovnice píše: Mohlo by se zdát, že knihovnici by nemělo dělat problémy vše sehnat a přepsat. Ale na svoji omluvu uvádím, že jsem normální ženská s fungující rodinou, se svým pěkným zaměstnáním v knihovně. Zbytečné omluvy, výsledkem je příjemný web s deseti položkami, z nichž některé mají další podsoubory. Kromě tradičních (Životopis, Bibliografie, Rozhovory, Korespondence) zde např. najdete kompletní seznam Edice Petlice nebo článek Obrodný proces v Semilech (Literární listy, 27. června 1968).