Ústřední zápletku filmu odstartuje dopis z Vídně, jenž babičce Mukové na vědomost dává, že se stala majitelkou hrobky na pražském Vyšehradě. Než se z toho ale stačí začít radovat, "ujmou" se dopisu i celé záležitosti její syn Josef a dva vnukové - správce hřbitova Karel a Robert. Ti usoudí, že hrobka je cenný majetek, a i když babička by byla štěstím bez sebe, může mít koneckonců radost i z něčeho jiného.

Rozhodnou tedy, že není radno jí (ani třetímu vnukovi Pavlovi, který je podle nich nesmyslně poctivý a na takové věci hloupě háklivý pitomec) o hrobce nic neříkat, co nejvýhodněji ji zpeněžit a babičce za utržené peníze něco malého také pořídit. Tímto rozhodnutím rozpoutají řetěz tragikomických situací, do nichž se postupně zapletou všichni členové rodiny a až doblba se v nich motají (nevyhnou se márnici, nebezpečné silnici ani rakvi) -tak jako se až doblba motá světem všudypřítomné a nevymýtitelné zlo.

Vachler, který je "otcem" udílení cen Český lev i populárního televizního magazínu Kinobox, vložil do svého celovečerního debutu celkem pochopitelně mnoho ze svých dosavadních zkušeností. V tomto případě se to však ukázalo spíš jako nevýhoda než přednost. Specifický humor servíruje bez ohledu na míru srozumitelnosti a sdělnosti a v potřebě vypovídat se najednou ze všeho, co má na srdci, zahltil film množstvím témat, podtémat i žánrů. A přitom všem - jako by v představě, že poskládáno bez ladu a skladu se to do celovečerní metráže "nějak" nacpe - rezignoval na pevnější dramaturgický tvar.

Nevadilo by přitom, že se o hnusné mezilidské vztahy otírá s ukazovákem hodně mravokárně zvednutým. Přímočará moralita nemusí být špatná, když se dobře natočí, a koneckonců jsou věci, které je lépe říci naplno než vůbec. Jde spíš o to, že Vachler k tomu jako pejsek s kočičkou do dortu přidal ještě požírače spotřební kultury, požírače masa, nevěru a proradnost ženských vůbec a spoustu dalších neřádů. Mravně vysoko vyzvedl jedině buddhistu Pavla, aniž by jakkoliv uvěřitelně zdůvodnil, proč by měl být morálně na výši víc než kdokoli jiný. Ostatně veškerá jeho sdělení jsou - samozřejmě i díky jejich četnosti - velmi povrchní.

Z úvodní grotesky, která koneckonců vystačí s nápaditostí jednotlivých gagů, a je tudíž s jistou dávkou vstřícnosti dobře přijatelná, přeskakuje režisér zcela bez skrupulí k mravoličnému dramatu, aby za chvíli začal zase balancovat na hraně černého humoru. Ten by přitom mohl být dokonce báječný, kdyby mu až příliš často nechyběl skutečný vtip, a nestával se tak místy až nepřijatelným (to ovšem samozřejmě záleží hlavně na vkusu konkrétních diváků).

Přesvědčivé herecké výkony

Co je ale dokonale umrtvující, je "slovo vypravěče", dosazené do příběhu nejspíš proto, aby nikdo nezůstal na pochybách, co všechno chtěl autor publiku říci. Celý děj tak provází řeč, která spolehlivě brání i tak obtížně představitelnému prožitku. Doblba! má sice dokonce velmi silné některé jednotlivé momenty, ale jako celek postrádá především cit, který by sdělované teze převáděl do diváckého zážitku.

Stejně lze mluvit i o hereckém obsazení: především Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček, Vlasta Dušek a Marek Daniel hrají výborně a nepochybně přesně naplnili režisérův záměr. Jejich výkon naprosto odpovídá postavám, které hrají, ale přesto není snadné si k nim vytvořit jakýkoli vztah - což není dáno hereckým projevem, ale mnohem víc předepsanou charakteristikou a textem, který tlumočí.

Z ženských postav je příjemné setkání po letech s Věrou Křesadlovou v roli matky Mukové, Lenka Krobotová jako Tereza je málo výrazná, ale její civilní projev je pořád ještě výborný proti křečovité, k dokonalé trapnosti přehrávající Nelle Boudové.

Film Doblba! tak zůstal někde těsně před půlí cesty. Divák může souhlasit nebo nesouhlasit s tím, co chce sdělit, může ho to místy i docela bavit, ale celkově chybí Vachlerovi-scenáristovi (spolupracoval s Janem Stehlíkem, který se s ním podílí i na dalších projektech) dramaturg, který by mu pomohl oddělit balast a dovedl ho k méně navrstvenému, zato hlubšímu sdělení, a Vachlerovi-režisérovi zkušenost v udržení stavby, tvaru, tempa a celkového ladění filmu - byť by i mísil žánry. Snad příště.

Doblba!, ČR 2005

Režie: Petr Vachler, Scénář: Petr Vachler, Jan Stehlík, Kamera: Petr Hojda, Hrají: Jaroslav Dušek, Petr Čtvrtníček, Marek Daniel, Lenka Krobotová, Vlasta Dušek a další.