Poslední román dosud u nás neznámého prozaika se s chutí trefuje do malosti svého národa, když rodnou zemi vidí jako "klubovnu", kde se v protestantsky čistotné idylce rozhořel generační spor mezi padesátníky, kteří si uvykli mít ve všem pravdu, a jejich syny, kteří jsou náramně pohodlní.

Mlaďounký šéfredaktor komerčního plátku o hotelnictví, jenž těží z přesyceného trhu, je však z té bohorovnosti znenadání vytržen sebevraždou šéfa podniku. Úctyhodný "pětihvězdičkový muž" mu byl spíš otcem než strýčkem a Justýn se usilovně pokouší dopátrat důvodů jeho činu.

Ale dá se vůbec říct, že jsme někoho znali, když jsme si ani nevšimli jeho rozhodnutí z tohoto světa odejít? Jistě, neboť každá věrohodná próza ví, že motivace člověka nejsou plně zjevné. Autor se toho drží a odmítá i intimní vysvětlení, které by se nabízelo, aby nesklouzl do klišé.

A tak se mu na uměřené ploše podařilo hned dvojí. Zaprvé jízlivý portrét zakomplexovaného maloměsta mnohokrát otevřeně diskutující s Flaubertovou Paní Bovaryovou. A zadruhé objev, že byť má Nizozemsko ke smrti na základě vlastní vůle jedince ze všech evropských států legislativně nejblíž, nevyzná se v ní o nic víc než zdánlivě konzervativnější kultury.

Joost Zwagerman: Šest hvězdiček

Přeložila Veronika Havlíková. Odeon, Praha 2005. 160 stran, cena neuvedena.