Tak jako předchozí sbírka, která přinesla průřez tvorbou z let 1978-1998, i nynější sličně vypravená kniha má podobu artefaktu: slovo je bohatě doprovozeno Šalamounovými groteskními kresbami.

Jenže zatímco obraz je u autora křiklavý, zvláště když jako na obálce ožije v barvách, a okamžitě přitáhne pozornost, jeho slovo zní tiše. Šalamoun své lehce humorné příběhy, vyrůstající z folkloru, především z balady, ale i z běžného pouličního hovoru, vypráví nevtíravě, nonšalantně, a i když je ve svém vyprávění transparentní, není povrchní. Jeho texty mají nejblíž k žánru parodie: Utahují si z inzerátů a reklam, úřednického jazyka i přírodní lyriky, objevíme v nich aluze na klasiky světové literatury i na lidová mudrosloví a tvář klauna zahlédneme také skrze pointy, které mají podobu moralizující doušky, povzdechnutí anebo otázky.

Jiří Šalamoun je básník, který ve svých textech kotví nejen hluboko v českém jazyce, ale rovněž v české krajině, kultuře a historii. Možná proto si ve své veršované zprávě, kterou za čtenáři jako svůj jubilejní třicátý svazek vyslala pražsko-příbramská Edice současné české poezie, uvědomuje, jak moc je to jinými tolik velebené naše češství komické.

Jiří Šalamoun: Andělíčku, můj Vrchní strážníčku aneb Labyrint po vybombardování (Balady, stížnosti a vůbec!). Ilustrace autor. Klokočí a Knihovna Jana Drdy, Praha a Příbram 2005, 64 strany, náklad a cena neuvedeny.