Josef Liesler chodil elegantně oblečený a vždy s dobrou náladou. Na každou svoji vernisáž nepřišel jinak než v saku a vázance. Usměvavý, vlídný, vždy plný humoru. Rád dlouhé hodiny vyprávěl o malířství. Považoval ho za velké a vznešené poslání, za tvorbu nikoli řemeslníka, ale humanisty. Nikdy si nepotrpěl na velké oslavy.

Byl příjemný společník, často zobrazoval bohémské scény, ale sám byl ve svém životě i povolání velice spořádaný a pečlivý. Ostatně, více než šest desetiletí byl vzorným manželem. Maloval neustále, vždy plný energie a ještě nedávno ke svým devadesátinám uspořádal výstavu v Akademii věd České republiky, kde měl i malé obrazy z nejposlednějšího období. Výtvarně tvořit pro něj znamenalo žít.

Narodil se 19. září 1912 ve Vidolicích u Kadaně v severních Čechách. Ve stejném roce jako on spatřili světlo světa i režisér a ilustrátor Jiří Trnka a také zakladatel slávy americké abstraktní malby Jackson Pollock. Ve 30. letech Liesler absolvoval vysokou školu architektury a pozemního stavitelství. Jeho spolužákem byl kupříkladu herec Josef Hlinomaz. Profesoři Cyril Bouda a Oldřich Blažíček už na studiích rozpoznali v Lieslerovi velký výtvarný talent.

Na této škole později v letech 1945 až 1949 vedl kreslířské kursy. Na svoje pedagogické působení byl celý život hrdý a rád se nechal oslovovat pane profesore. Žáci mu přezdívali profesor "nasadím a jedu", což byl citát z jeho stálých výzev, aby se odvážněji pustili do kreslení a zbavili se zbytečné trémy.

Kreslení je základ

Sám kreslil velice rychle a s obrovskou jistotou. Kreslení považoval za základ umění, stejně tak jako impresionista Degas. Měl proto rád grafiku a zejména litografii, kde mohl uplatnit souhru přesné linie a barvy.

Do dějin českého umění vstoupil Josef Liesler v říjnu 1939, kdy společně s několika výtvarníky uspořádal v Salonu u Topiče samostatnou výstavu. Název jejich skupiny zněl Sedm v říjnu: patřil jsem i Zdeněk Seydl a Arnošt Paderlík a později také František Jiroudek. Podnět k vystoupení jim dal sochař Vincent Makovský, který v hospodě U Štýdlů nabídl mladým talentům svůj termín na pražskou výstavu s výzvou: Tak mi ukažte, co umíte.

Liesler byl tehdy vyznavačem exprese. Jeho obrazy reflektovaly dobu okupace, kterou přibližoval symboly. Duší byl vždy humanista a obracel se i svým uměním proti jakékoliv formě nesvobody.

Josef Liesler se mohl narodit do různých epoch a byl by vždy uctíván jako šikovný výtvarník. Jeho umění by jistě ocenili stejně v době manýrismu, klasicismu i secese, protože základem jeho tvoření se mu stala nepokojná, ale jistá kresba. Kresbu nazýval denní modlitbou, ale i božím políbením. Hlásil se v tomto ohledu k odkazu renesančního malíře Albrechta Dürera, který vynikal jako grafik, stejně jako malíř.

Inspirace Dalím

Současně ho vždy vzrušoval surrealista Salvádor Dalí (byl jen o osm let starší než Liesler!), zejména schopností spojovat dohromady ve výtvarných kompozicích nejroztodivnější bizarnosti. Dalího zbožňoval. Četl s chutí jeho vzpomínky a vyprávěl o něm i jeho ženě Gale, jakoby to byli jeho příbuzní.

Byl pamětníkem velké tradice českého malířství. Podněty avantgardy 30. let přenášel do současnosti. Patřil k strážcům kontinuity malířské tradice, ale sám provokoval i jako odvážný novátor citlivě reagující na současné dění. Slavnou se stala jeho grafika Šok v Louvre, na níž zobrazil mladého pankáče uprostřed slavné pařížské obrazárny. Vždy se vracel ke svým dvěma bohům Dürerovi a Dalímu.

U Dürera hledal tradici, u Dalího svobodu moderního umění. Pokud však hledáme genezi mnoha Lieslerových motivů, pak častým zdrojem nápadů a inspirací pro obrazy, grafiky i ilustrace, bylo víc divadlo než Louvre či Centre Pompidou. Svět masek a škrabošek, nejrůznějších převleků a dekorací a především divadelní vytváření iluzí, to vše otevíralo oči jeho obrazotvornosti. Jeho díla mají humor a svěžest.

Divadlo považoval za zrcadlo života, jen o něco pestřejší a barvitější. Rád se obklopoval rekvizitami z divadelních šaten. Sám jeho ateliér jako by toto prostředí neustále připomínal. A také řada obrazů se k tomu vztahovala. Kromě fantazijních maleb se stal i autorem mnoha portérů, k těm nejslavnějším patří jeho podobizna Jana Wericha. Lieslerovy obrazy byly vždy oslavou života a fantazie.

Vytvořil stovky obrazů, kreseb a grafik. Vystavoval ve většině zemí Evropy a Ameriky, často i doma - celkem více než padesátkrát. Ilustroval také mnoho knih, jen do roku 1980 vytvořil kolem čtyř set exlibris.

Ceněný doma i v zahraničí

Jeho obrazy nás zaplavují bohatstvím tvarů i sytou barevností. Historik umění František Dvořák o malíři kdysi řekl, že z jeho díla vyzařuje vášeň krásy a s ní související pracovní mánie, tryskající z tvůrčího rozkošnictví. Je to jedna z nejlepších Lieslerových charakteristik.

Umělec se dočkal mnoha poct. Už jako mladíka ho za války přijali do prestižního výtvarného spolku Mánes. Patřil také k nejstarším žijícím členům Hollara, výtvarného sdružení, ke kterému se vždy velmi hrdě hlásil. Získal řadu ocenění. Vážil si první ceny Unesco za nejkrásnější známku světa (1975). Poštovních známek navrhl více než sto, i když mu filatelisté zprvu příliš nedůvěřovali - byl pro ně moc moderní a nekonvenční. Před dvěma lety mu prezident udělil medaili Za zásluhy.

Velmi si považoval členství ve veleslavné florentské Akademii a v královské belgické akademii umění.

K malířovým devadesátinám v roce 2002 připravila Akademie věd ČR výstavu, na níž malíř vystavil na dvě desítky děl, jež vytvořil v tomtéž roce.