Zpěvák punkrockové skupiny Clou Lukáš Vyhnal se muzikou živit nechce. V rozhovoru mluví o tom, co pro skromnou skupinu takový vzestup znamená.

V červnu jste v Praze hráli před americkými Green Day. Jaké to bylo?

Den předtím jsme vystupovali živě v Noci s Andělem a z toho jsem byl kupodivu vynervovaný víc. Hrát před Green Day vyžaduje hodně velký respekt. V hale bylo devět tisíc lidí, kteří nepřišli na nás. Byla to obrovská zkušenost do budoucna, navíc myslím, že před tolika lidmi už si asi v životě nezahrajeme.

Jak probíhá příprava na takový koncert?

Dostali jsme jídlo přímo od Green Day. Každý člen naší kapely měl k dispozici vlastní hokejovou šatničku, ale my byli stejně v jedné. Všechno muselo být načas, vše řídil management Green Day, který určoval, co kdy budeme dělat. Na zvukovou zkoušku jsme měli sedmnáct minut. Hrát jsme museli začít přesně ve 20.01. Udělat jednu chybičku, asi bychom o všechny výhody přišli.

Byla v podmínkách pro vaše účinkování nějaká zvláštní?

Pro mě byly zajímavé všechny, protože jsem se do té doby s ničím takovým nesetkal. Měli jsme například omezený pohyb na pódiu, nesměli jsme všude. Také jsme nesměli během koncertu byť jen riffem naznačit nějakou písničku od Green Day.

Setkali jste se s nimi?

Já ne, ale kluci z kapely se sešli s baskytaristou Mikem Dirntem. Prý se smál našemu aparátu. Říkal, že takový měli také, před patnácti lety. Posbírali jsme si na památku paličky, které bubeník během koncertu házel za sebe, a dostali jsme od něj asi pět blán na bicí. No, on je tam spíš nechal...

O váš vzestup se v posledních měsících zasloužila písnička Island Sun. Jak vznikla?

To si vzpomínám přesně. Byl jsem u rodičů v Březnici a vrátil jsem se po probdělé noci. Mámě jsem řekl, že jdu hrát na klavír a složím nějaký oplodňovák. Tak vznikla Island Sun.

O čem je text?

O odchodu našeho kytaristy Huberta, který na nás zato možná zanevřel. Chápeme to, protože jsme mu to řekli den před nástupem do studia, když jsme měli natáčet desku. Neskousl to a my mu chtěli tou písničkou říct, že moc dobře víme, kdo s námi hrál a kdo Clou vlastně zakládal. Je to v pohodě, máme ho rádi.

Jak si vysvětluješ, že tahle anglicky zpívaná písnička zabrala?

Za to, že Island Sun pouští v rádiích, bych chtěl poděkovat skupině Support Lesbiens, protože ona je pionýrkou hraní anglicky zpívaných skladeb českých interpretů v éteru. Měli jsme velké štěstí a dobře na tom zapracovala naše vydavatelská firma Sony BMG. V té době jsem začal poslouchat rádio a zjistil jsem, že se v něm podobně stavěná písnička nehraje.

Věděli jste, že bude úspěšná?

Byli jsme přesvědčeni o tom, že je schopná zaujmout lidi. Je pomalá, chytlavá a zároveň tvrdá.

Při vašem vystoupení před Green Day jsi ji ale v refrénu nevyzpíval tak vysoko, jak vyžaduje. Jak to?

Zpíval jsem jinou linku, to je pravda. Měl jsem hlasovou indispozici a nebyl jsem si jistý. Teď to piluju a navíc mi pomáhají lidé, kteří zpívají se mnou.

Z čeho ta indispozice pramenila?

Z naivity. Nebyli jsme zkušení muzikanti a netušili jsme, že když máme hodně koncertů, nesmíme moc blbnout, kouřit a já nesmím moc řvát. Mé hlasivky nebyly na takový nápor zvyklé.

Je to přece rock'n'roll. Opravdu je nutné udržovat před koncertem morálku?

Je, a my už to děláme. Když je někdo z kapely unavený, je to znát. Myslím si, že přehnané pití a kouření je schopné kapelu odrovnat. Nemáme určená žádná pravidla, ale teď jsme měli několik víkendů, kdy jsme hráli dvakrát až třikrát, a dalo se to zvládnout, byli jsme disciplinovaní.

Clou jsou svým způsobem průkopníci, protože punk rock, který hrajete, u nás dosud nebyl prezentovaný v takové míře. Uvědomujete si to?

Nečekali jsme, že to bude mít takový úspěch. Když už se to ale stalo, chtěli bychom lidem naši muziku přiblížit. Snažíme se v rozhovorech upozorňovat na kapely, které u nás nejsou tak známé a se kterými třeba hrajeme.

Které to jsou?

Kdo má rád česky zpívanou muziku, měl by slyšet Selfish. Nedávno mi říkali, že je na punkových koncertech vypískávají, protože jsou moc melodičtí. Já je mám ale rád, miluju melodickou hudbu. Anglicky u nás zpívají The Airbags a Albion, obě skvělé kapely. Ze zahraničí bych doporučil Jimmy Eat World, My Chemical Romance, Anberlin, Foo Fighters a podobně.

Změnil ti úspěch Clou osobní život?

Hodně. V podstatě to narušilo mé soukromí a ukončilo můj vztah. Ale co se dá dělat, žiju pro muziku. V zaměstnání problém nemám, například jednatel společnosti je velký muzikant a pokud dobře odvedu svou práci, je mému řediteli jedno, co dělám ve svém volném čase, naopak mi fandí.

Chtěl by ses muzikou živit?

V tom mám jasno, nechci. Nedělám to pro peníze, ale pro radost.