Článek
Co vám pomáhalo snášet postavení člověka, ke kterému se společnost točila zády?
To byla záležitost 50. let, po skončení korejské války, trochu to navazovalo na tradiční systém, kdy byla trestána i rodina provinilce, blízcí příbuzní. Ale nebyl to nějaký aktivní útlak, že bych byl perzekvovaný nebo zavíraný, spíš šlo o to, že mi byl zamezen přístup do určitého postavení ve společnosti. Skončilo to až s nástupem vojenské diktatury v 80. letech, což je trochu ironie osudu. Pomohlo mi, že jsem se stal známým spisovatelem, a spousta těžkostí se tím vyřešila.
Jak se měnila korejská společnost ve druhé polovině minulého století?
Cestu, kterou západní společnost prošla v průběhu tří století, jsme my museli urazit během několika desítek let. K určitému otevření Koreje došlo na přelomu 19. a 20. století, ale na začátku století byla země okupována Japonskem a víceméně se u nás udržovalo feudální zřízení, žádný výrazný pokrok se tak ani v té první polovině století neprojevoval - změna k moderní společnosti nastala až po skončení války v roce 1945. Od té doby se Korea musela vypořádat s pozůstatky feudalismu, probíhal u nás boj mezi pravicí a levicí a tak dál.
Co se zemí udělalo rozdělení?
Rozdělení nebylo dílem Korejců, to udělaly velmoci. A stručná charakteristika by mohla být, že levice se přesunula na sever a pravice zůstala na jihu. Ti v uvozovkách pokrokovější šli na sever a konzervativní část ovládla jih. A tak zůstaly obě společnosti velmi vyhraněné, život v obou částech byl méně určován osobní volbou a mnohem více jej ovlivňovalo prostředí, většinová společnost. Tato radikalizace nakonec vedla také k tomu, že o systému, který se ustavil na severu, se stěží dá mluvit jako o socialismu. Je to jeho deformovaná podoba. A stejně tak kapitalismus na jihu byl deformovaný, připomínal spíš vojenskou vládu.
Pokud jde o Severní Koreu, tak tam tato nenormální situace bohužel pořád trvá. Na jihu došlo k určité demokratizaci, uvolnění, tlak velmocí není tak silný, vojenská vláda odstoupila. Jižní Korea by mohla být považována za normální společnost, s levicí a pravicí, ale existence Severní Koreje situaci dost komplikuje, je překážkou normálního fungování demokracie v jižní části země.
Můžeme se na to ale dívat také z druhé strany, z hlediska možného sjednocení, a to je dneska v Koreji dost velký problém, protože jsou u nás velké rozdíly v názorech jak mezi generacemi, tak mezi aktéry politické scény. Nejstarší generace ještě pamatuje tu tragédii a bojí se nějaké podobné, má ze Severní Koreje strach. Ti mladší to vidí dost optimisticky a aktivně se staví za sjednocení
Myslíte si, že lze přenést demokracii evropského či amerického typu do tak odlišných kultur, jako je například korejská?
Možná že současné korejské problémy jsou i důsledkem toho, že k nám byl importován systém, který nám nebyl vlastní. V této souvislosti je zajímavé, že zatímco dříve převládala tendence k americkému způsobu, dnes je zřetelný příklon k evropským hodnotám a k evropskému pojetí demokracie. V poslední době například ve vládě přibylo lidí, kteří studovali v Evropě, nikoli ve Spojených státech.
Dnes se Američané a Britové snaží odstranit jeden nepohodlný režim silou. Co by se stalo, kdyby se o totéž pokusili v Severní Koreji?
Pokud jde o současnou intervenci v Iráku, v Koreji se na to hledí dost s pochopením. Ale lidé, kteří jsou proti válce, se obávají, že by po skončení této akce mohla přijít na řadu právě Severní Korea. Kdyby tu došlo k podobnému řešení, byla by tím, kdo by nejvíc utrpěl, Jižní Korea.
Kdyby se ale Saddámovi Husajnovi podařilo z této války nějakým způsobem vyváznout, znamenalo by to pro současnou Severní Koreu, která dnes balancuje v zahraniční politice dost na hraně, povzbuzení. Takže jihokorejská společnost víceméně jen přihlíží, ale s určitými obavami. Je to trochu schizofrenní situace, vláda odsouhlasila podporu USA, ale lidé jsou dost proti.
Měl jsem za to, že v Jižní Koreji je živý silný antiamerikanismus.
Je pravda, že mezi částí vysokoškolské mládeže se takové postoje projevují, ale rozhodně to není v té míře, jaká se zřejmě prezentuje v zahraničí. Ti, kterým Amerika nevadí, jsou zticha, kdežto ti, kterým vadí, jsou mnohem víc vidět.
K jaké světové literatuře máte blízko?
Vzhledem k tomu, že jsem už profesionální spisovatel, hledám inspiraci různě, ale konkrétně bych nerad jmenoval. Ke korejské mentalitě má blízko klasická ruská literatura, hodně Korejců má v oblibě německou literaturu. Na mě hluboce zapůsobili Dostojevskij a Thomas Mann.
Co si myslíte o funkci literatury? Je tu jen pro zábavu, pro krásu nebo i pro poučení?
To je problém moderní korejské literatury od chvíle, kdy se začala formovat. Já sám jsem v mládí považoval literaturu za něco, co je mimo nějaký systém, ať už politický nebo hodnotový, za něco svébytného, originálního. Čím jsem starší, tím víc o možnosti takové samostatné existence literatury pochybuji. Uvažuji víc o tom, jestli by literatura neměla přinášet nějaké inspirace pro společnost. Nevím ale, jestli tahle změna vyjadřuje myšlenkový posun k lepšímu, nebo už se tak projevuje můj úpadek.
