Před jeho objektivem defilovaly osobnosti kulturního světa, mimo jiné výtvarník Andy Warhol, herečka Catherine Deneuveová, zpěvák David Bowie, zpěvačka Björk, kytarista Keith Richards nebo zpěvák Mick Jagger.

Věnoval se také focení módy, pro našince je potěšitelné, že jednou z jeho oblíbených modelek byla i Češka Eva Herzigová. Ta výstavu slavnostně otevřela a podepsala i vystavené barevné fotografie, na kterých pózuje.

Berlínské kabarety a tančírny

Kromě Newtonových děl jsou na výstavě i práce autorů, kteří ovlivnili jeho, nebo těch, které naopak ovlivnil on.

Mladý Helmut byl žákem berlínské fotografky Else Simonové, známé jako Yvy, která se živila módní tvorbou. Její snímek Legs zobrazuje jen dvě dlouhé ženské nohy a špičaté boty. Podobnou fotografii vytvořil i její učedník o půl století později.

Na obraze nazvaném Shoe, Monte Carlo je pouze detail na ženskou nohu v botě na vysokém podpatku. Aby dílo dráždilo erotickou fantazii co nejvíce, končí obraz těsně nad kotníkem. V archaických dobách působil totiž odhalený kotník coby symbol erotické vzrušivosti.

V roce 1972 byl v televizi uveden cyklus Johna Bergera Ways of Seeing (Způsoby vidění), jenž ukazoval měnící se pohled mužů na ženské nahé tělo.

To je patrné i z pojetí Newtona, protože jeho nahé ženy nejsou vůbec bezbranné, ale naopak působí velmi dominantně, někdy až chladně odtažitě.

Přesto v nich lze vystopovat klasické vlivy. Sylvia in my Studio z roku 1981 připomíná proslulé Drtikolovy akty.

A to především díky hranatým a ostrým stínům v pozadí. Právě Drtikolův cyklus z dvacátých a třicátých let je v prvním sále galerie.

Druhým jeho výrazným inspiračním zdrojem byla atmosféra meziválečného dekadentního Berlína, nočních kabaretů a tančíren. Autor si pohrává s jemnou sado maso image. Má rád korzety, provazy, řetězy či vysoké kožené boty.

Eva in Pickelhaube (1993) zobrazuje nahou ženu s ostrými drápy, okovaným šperkem na předloktí a prušáckou helmou s bodcem.

Černobílý snímek evokuje vizuál filmu Velká iluze s Jeanem Gabinem a Erichem von Stroheim.

Newtonova erotika je mnohoznačná. Lze si jeho vizuální náznaky vysvětlovat více způsoby. Například snímek Nastassja Kinski and the Serpent ukazuje ležící nahou herečku, po které leze had.

Zakrývá jí klín, takže ji vlastně chrání. Zároveň je had symbolem biblického hříchu, který navěky poznamenal celé lidstvo. Kromě toho můžeme hadí kůži chápat i jako skrytou narážku na sado maso praktiky.

Jiný způsob vidění světa

Někde je tento rozměr naznačen pouze jemně a nenásilně. Winnie at the Négresco, Nice z roku 1975 ukazuje nahou dámu na vysokých podpatcích, s větším pozadím, vystrčenou z balkonu, jež sleduje osvětlený bulvár.

Figura se ztrácí barokním šerosvitu a pod ní jako jemně erotický náznak je rozložený kožich. Zralá venuše v kožichu má svou sexuální vyzývavost zakódovanou v nenucené ležérnosti.

Fotografie Helmuta Newtona působí stejně jako všechny geniální věci na první pohled jednoduše, především co do nápadu a kompozice. Pouze ale na první pohled, protože autor díla předem dlouho promýšlel a věnoval se každému detailu včetně nasvícení. Vedl totiž neustále souboj s jiným způsobem vidění světa, jehož výsledek přenášel na své fotografie.

Může se Vám hodit na Seznamu: