Bylo čtvrt na dvě v noci 9. února 1911, kdy přelezl Hašek zábradlí Karlova mostu, aby se odtud v sebevražedném úmyslu vrhl do Vltavy, citoval dobový tisk policejní hlášení. „Nakláněl jsem se nad řekou, neboť jsem odněkud slyšel jakési hlasy... Když jsem pak lezl na zábradlí, abych se přesvědčil, odkud tyto zvuky vycházejí, byl jsem náhle uchopen Eduardem Bräuerem, vlásenkářem Národního divadla a profesionálním zachráncem tonoucích,“ uvedl tehdy Hašek, reportér Českého slova, o svém jednání charakterizovaném jako nedorozumění.

Jak píše Pytlík, mohlo jít o následek rozpadu jeho manželství s Jarmilou Mayerovou. Její rodina sňatek i partnerství s majetkově nezajištěným novinářem nikdy nepřijala. Byť si do ústavu pro choromyslné pro něho po třech týdnech pobytu přišla s otcem, zámožným štukatérem a výtvarníkem Josefem Mayerem. Pacient se prý v ústavu zabýval srovnáváním kartoték a čtením chorobopisů, což prý chtěl využít při příští literární práci.

K Mayerům se ale nikdy nenastěhoval, přespával u matky a u kamarádů. Zkrátka bezdomovec, konstatuje Pytlík.

Nově a v mnohém objevně jsou zpracovány cesty Jaroslava, bratra Bohuslava a řady přátel v letech 1900 až 1904 na Slovensko, Halič přes Uhry na Balkán, přes švýcarské Alpy do Itálie až k Tridentu, dnešnímu Trentu, kde tehdy ležel jeden prapor 91. pěšího pluku z Českých Budějovic.

Podle Haškova přítele Josefa Macha tam budoucí spisovatel usiloval o vstup do armády. Při absolvování tzv. přijímače prý zkolaboval a z vojenské kariéry nebylo nic.

Ve stejném roce v rámci aktivit sotva založené satiry na politický život v podobě Strany mírného pokroku v mezích zákona vznikl ve vinohradské hospodské společnosti nápad na kabaretní hru. První z Haškovy dílny se jmenovala Pevnost a jistý snaživý „blbec“ Josef Švejk v ní vystupoval coby sluha císaře Karla IV., snažícího se získat právě pevnost Monfalcone. Už tehdy chtěl vyplnit každý sebehloupější rozkaz.

V restaurantu U Zvěřinů se Pevnost hrála třikrát. Následovala hra Mona Lisa zpracovávající tehdejší zmizení slavného obrazu. Švejk v ní byl sluhou Alfonse Muchy. Sám Hašek hrál postavu „staré Blažkové“. Třetí kabaretní hra se jmenovala Agadir, v červenci 1911 byla inspirovaná tzv. marockou krizi. Švejk coby rakouský militarista chtěl anektovat Maroko.

Jak nedávno konstatoval Radko Pytlík, po sedmdesáti letech studia života a díla Jaroslava Haška je vlastně na začátku. Publikace je objevná, inspirující k dalšímu studiu i zábavná.

Může se vám hodit na Zboží.cz: