RECENZE: Phil Collins to umí i vsedě

V roce 2017 vyrazil na prvních pár koncertů v Evropě, loni v turné Not Dead Yet Live pokračoval v Jižní i Severní Americe, letos na začátku roku si střihl vystoupení v Austrálii a na Novém Zélandu a od června pokračuje v Evropě. V úterý večer doputoval do pražské O2 areny. Bylo beznadějně vyprodáno.

Upřímně řečeno to na začátku večera nevypadalo moc optimisticky. S intrem dorazila na scénu kapela a po ní i Collins. Pomalu, o holi a směrem k židli uprostřed pódia, na kterou se usadil a chopil se mikrofonu. Z poznámky na papírku v češtině sdělil nepublikovatelné slovo o mizerném stavu své nohy a potom spustil.

Už po pár okamžicích se jistotou večera ukázala být jeho doprovodná kapela. Jsou v ní výhradně znamenití muzikanti, mnozí z nich s Collinsem spolupracují řadu let. Kytarista Daryl Stuermer s ním například jezdil jako koncertní hráč Genesis. Dvaasedmdesátiletý baskytarista Leland Sklar, jenž s dlouhým šedým a divokým plnovousem vyhlíží jako člen skupiny ZZ Top, spolupracoval například s Jacksonem Brownem, Randym Newmanem a dalšími hvězdami svých časů. Nahrával samozřejmě i alba s Collinsem.

Za bicí soupravou pak trůnil Collinsův syn Nicholas. Kromě toho, že ve své hře a v souhře s celou kapelou prokazoval obrovský talent, zazářil v bubenickém sólu, které půlilo celý koncert. Plynule přešlo v sólo na perkuse a cajon, do kterého se k němu a perkusionistovi Luisi Contemu přidal na chvíli i otec Phil.

Po bubenickém extempore, které možná mělo zbytečně dlouhý start, zasedl Nicholas Collins ke klavíru a doprovodil tátu v intimní písničce You Know What I Mean. V těchto okamžicích bylo z očí otce v záběrech na velkých obrazovkách patrné, jak moc je na svého syna pyšný. A důvody byly zřejmé.

Phil Collins neztratil nic z velmi charakteristické barvy svého hlasu. Přestože byl jeho zpěv ve zvuku koncertu možná až moc ponořen do hudební masy, která nicméně svěže dýchala, je v jeho projevu stále přítomná. Na pódiu mu navíc výrazně pomáhali čtyři vokalisté, což bezpečně pěveckou stránku koncertu pojistilo.

Collins zpíval písničky ze své sólové kariéry a neopomněl ty zásadní (Another Day in Paradise, Dance Into The Night, Sussudio). Přidal k nim tři skladby z repertoáru Genesis a nějakou tu coververzi. Při uvádění některých písniček jen tak mimoděk dokázal, že je také dobrý herec. To když s proměnlivou dikcí komentoval věci minulé anebo když šibalsky hleděl na diváky.

Svou vizáží odjakživa připomínal vlídného strýčka ze sousedství, kterého mají všichni rádi, protože je hodný a zábavný. Bylo to tak i v Praze. A nadto je výborný autor i zpěvák. Ve zhruba dvojhodinovém koncertu to demonstroval i vsedě.

Hodnocení: 90 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: