Každá kapela po něčem takovém touží. Pokud tvrdí, že ne, lže, anebo jsou její členové podivíni či ženy.

Ve čtvrtek večer se po nějakých třech letech objevila na pódiu v pražském Rock Café původně šumperská skupina Koblížci. V dobách své největší slávy, na přelomu desetiletí, dostávala fanoušky energickým, špinavým a současně neskonale hravým punk rockem. Její hit Kejty zdobí film Můj vysvlečenej deník (2012) s Veronikou Kubařovou v hlavní roli. Tu kapelu milovaly hlavně teenagerky. A jejich kluci se k nim obvykle coby fanoušci přidali.

V téhle euforii se na koncertech stávalo, že tu a tam z davu přiletěl nějaký ten kousek tradičního dívčího spodního prádla a stal se součástí divokosti chvíle. Byl to trochu rituál, bylo to ale milé až roztomilé. A každý jiný muzikant, který byl v davu pod pódiem či se o události doslechl posléze, si zatraceně přál, aby něco takového někdy potkalo i jeho.

Koblížci po skončení pražského koncertu. Podprsenka zůstala na místě (vlevo na stojanu).

Koblížci po skončení pražského koncertu. Podprsenka zůstala na místě (vlevo na stojanu).

FOTO: Rusty Shepherd

Koblížci se ve čtvrtek sešli v Rock Café po letech neexistence. Předtím se potkali, dohodli si dva koncerty (ten druhý se odbude na Šumperském majálesu v pátek 24. května) a potom už nic. Připravit se na ten první zvládli za dvě absolvované zkoušky. Bylo to, pravda, trochu znát, nicméně fenomén rokenrol tohle tolik neřeší.

Tím spíš, když hned na začátku přistála na pódiu ona podprsenka, za kterou kytarista a zpěvák Filip Vlček poděkoval a zavěsil si ji na stojan od mikrofonu. A tím spíš, když publikum po celý večer reagovalo tak freneticky, až si člověk vzpomněl, že něco takového zná jen ze záběrů z koncertů hvězd šedesátých letech. Šel z toho mráz po zádech.

Jak již bylo řečeno, plán Koblížků hledí jen na jeden další koncert. Pomyslíme-li, že při něm nějaké to dívčí spodní prádlo na pódiu opět nejspíš přistane, pak je na místě si rovnou postesknout. S chystaným druhým koncem Koblížků totiž nezažijí desítky podprsenek tu ponižující, přesto oslavovanou cestu od majitelek před zraky stovek diváků k adresátům a česká scéna bude mít o jednu divokou rokenrolovou partu méně.

Mimochodem, podle slov Filipa Vlčka končívá na pódium vhozené dámské spodní prádlo v lepším případě v hotelech jako rekvizita k další zábavě, v horším zůstane na pódiu k dispozici pro kolemjdoucí či pak k naplněné činnosti uklízečky. Domů si ho muzikanti z Koblížků nikdy netahají.