Hlavní obsah

RECENZE: The Cranberries obhájili to, co bylo

Právo, Jaroslav Špulák

Vydání osmého studiového alba irské skupiny The Cranberries patří k nejsmutnějším okamžikům historie pop music. Nikoli kvůli své kvalitě, nýbrž kvůli svému příběhu. Na trh se dostalo více než rok po smrti zpěvačky kapely Dolores O’Riordanové, která se loni v lednu po požití alkoholu nešťastně utopila v Londýně v hotelové vaně.

Foto: ČTK

Zpěvačka Dolores O’Riordanová zemřela loni v lednu.

Článek

Své pěvecké party nahrála krátce před skonem. Kytarista skupiny Noel Hogan v rozhovoru pro magazín Rolling Stone prozradil, že s ní tři dny před její smrtí telefonicky hovořil. „Byla nadšená perspektivou nahrávání alba a návratem k živým koncertům,“ řekl.

Zbylí členové The Cranberries již dříve oznámili, že záznamů s jejím zpěvem je tolik, že dodělají písně pro album. „Věděli jsme, že vzniká deska, která bude jednou z našich nejlepších, ne-li nejlepší,“ dodal Hogan. „Když Dolores odešla, nechtěli jsme album zničit, a tak jsme pracovali dál, nestandardně. Jakmile byly písničky hotové, utvrdily nás v tom, že máme v ruce silné album a že je to nejlepší způsob, jak Dolores uctít.“

In The End nabízí jedenáct nových písniček. O’Riordanová pro ně vokální party, k nimž si opatřila texty, nahrála v zimě 2017 v Londýně. Autory hudby jsou ona a Noel Hogan. Na dokončení kolekce se kromě muzikantů podílel producent Stephen Street, který předtím dohlížel na zvuk čtyř alb skupiny.

The Cranberries si od roku 1989, kdy vznikli, vytvořili charakteristický zvuk, jenž na poslední desce obhájili. Je v něm nepřeslechnutelný devadesátkový cejch. Jednotlivé skladby jsou čitelné, živé a prosté syntetických zvukově-produkčních zásahů. Názvuky smyčců (Lost, Catch Me If You Can) jim dávají napětí a noblesu.

Dominuje jim nicméně zpěv Dolores O’Riordanové. Je přehledný, tvárný, ve své barvě především uklidňující, při podpoře akustické kytary pevný (In The End, Summer Song) a v některých momentech i rozehrávající napětí (Lost, Illusion, The Pressure).

Písničky mají velmi tradiční stavbu, zpěvačka je v nich nositelkou tažné melodie podepřené instrumentálními party, kytara Noela Hogana na mnoha místech zvoní takříkajíc na irský způsob. Takové album vlastně mohla kapela nahrát již dávno, anebo na ně mohla klidně počkat. V intencích její tvorby je nadčasové.

Odhlédneme-li od tragických okolností, za nichž vznikalo, jde o nahrávku veskrze příjemnou. Je vyrovnaná, písně jsou upřímné a aranžérsky dotažené. V diskografii formace to však není deska převratná, natož revoluční. Skladba, která by dosáhla slávy letitých hitů The Cranberries, na ní rovněž není.

Hodnocení: 75 %

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám