Článek
První rozhovor jste Právu poskytl na Colours of Ostrava v roce 2016, měsíc poté, co vaše video Let Her Go dosáhlo miliardy zhlédnutí na YouTubu. Na podzim téhož roku jsme spolu mluvili v Lucerně a vaše album Young As The Morning Old As The Sea bylo zrovna na prvním místě hitparády ve Velké Británii i jinde. Co je u vás nového nyní?
Například, že Let Her Go už má dvě miliardy zhlédnutí…
To už se ale stalo loni v létě. Co vám dělá radost dnes?
Máte pravdu. Vlastně mě těší, že se má kariéra dostala do fáze, kdy nemusím neustále na něco tlačit a očekávat, co dalšího velkého se povede. Začíná mi připadat čím dál úžasnější, že se jednoduše pořád můžu vracet na krásná místa a hrát v hezkých klubech lidem, kteří chtějí poslouchat. Čím delší doba uplynula od úspěchu Let Her Go, tím jsem vděčnější za to, že na mé koncerty chodí lidé a nepřicházejí jen kvůli této jedné skladbě.
Všimla jsem si, že vaše popularita například v Jižní Americe nebo třeba Jihoafrické republice pořád roste. Mimo jiné i díky jihoamerickému turné s Edem Sheeranem.
Ano, tam to je v poslední době docela velké. Nechápejte mě špatně, pořád je to vzrušující, když se něco opravdu povede. Když třeba hraji pro obrovské a nadšené publikum v zemích, kde jsem ještě nevystupoval, je to neuvěřitelný pocit.
Část mého já je pořád velmi ambiciózní a chce oslovit víc lidí, ale pamatuji si dobu, kdy jsem úspěch a oslovení daleko širšího publika cítil jako naléhavou potřebu. Nyní je vše mnohem uvolněnější. Když nastane další podobně úspěšný moment, bezva. Když ne, jsem velmi šťastný a spokojený s tím, čeho už jsem dosáhl a co aktuálně dělám.
Passenger koncertoval s kaopelou.
Doba, kdy jste cítil naléhavou potřebu uspět a oslovovat širší publikum, byla spíš před mezinárodním úspěchem písně Let Her Go, nebo pokračovala i po něm?
Trochu z obojího. Před ním rozhodně. Tehdy to pro mě byla velká hnací síla. Protože, a teď bych nerad zněl arogantně, ale cítil jsem, že je má hudba dost dobrá na to, abych oslovil víc lidí. Když hrajete dlouhou dobu pro čtyřicet lidí, něco vám říká, že to není fér.
Takže zpočátku mě tento pocit velmi motivoval. A ve chvíli, kdy se to povede a máte velký hit, najednou nastane tlak na to, abyste přišel s pěti dalšími. Ale nyní jsem se dostal do příjemné pozice, ve které jde o jedinou věc – pokud se vám líbí má hudba, přijďte na koncert.
To zní hezky. Je něco, co je pro vás v této situaci obtížné?
Je těžké najít rovnováhu. Turné pro to není ideální prostředí. Spíte v jedoucím autobuse, případně každou noc v jiném hotelu, jíte jídlo, které je zrovna dostupné, když narazíte na bazén nebo tělocvičnu, trochu si zacvičíte, ale celkově nemáte nad ničím kontrolu. A samozřejmě se vám stýská po blízkých lidech. Chybí mi přítelkyně, mé kočky a další věci, které dělají domov.
Ale letos si poprvé dopřávám volné léto. Mám pocit, že čím jsem starší, daří se mi rovnováhu víc nalézat, aniž bych kvůli tomu musel přestat koncertovat.
Co budete v létě dělat?
Chystám pár výletů s přáteli. Turné cestování nenahradí. Miluju ho a v soukromí si ho užívám obzvlášť.
Už se vám podařilo v rámci turné navštívit místa, která jste chtěl vidět?
Rozhodně ne. Tento rok je v tom ohledu zatím úžasný, protože jsem poprvé navštívil šest zemí v Jižní Americe. To bylo fantastické, ale v tomto je cestování začarovaný kruh. Čím víc míst navštívíte, tím víc si uvědomujete, kolik toho ještě zbývá. Ještě potřebuji poznat mnoho míst. A platí to i pro mé koncerty.
Nedávno jsem hrál v Polsku a přišel za mnou kluk z Indie. Říkal, že mám v Indii mnoho fanoušků a určitě tam musím přijet. Tím se vracíme k otázce, co mi dělá radost. V Evropě, Británii či Austrálii jsem hrál mnohokrát a vždy se tam budu rád vracet. Zároveň mě baví vyrážet i jinam. Chci hrát v Dubaji, Indii nebo třeba v Číně. Roztáhnout křídla, jak jen to jde.
Passenger koupil starý kostel, aby v něm mohl nahrávat.
Na cestách natáčíte v různých zemích na krásných místech videa k akustickým verzím svých písní. Sem tam v této podobě vydáte novou skladbu či třeba jen zahrajete coververzi písničky jiného umělce. Plánujete to předem?
Jak kdy. Některá videa jsou připravená a naplánovaná. Ale díky tomu, že je natáčí jeden z mých nejlepších přátel Jarred Seng, se kterým už se známe léta a jde nám to čím dál svižněji, dojde někdy i na spontánní nápady. Mám rád, když s někým spolupracuju dlouhou dobu. Nepotřebujeme si pak tolik vysvětlovat a všechno jde snadněji.
Nové album vydáváte téměř každý rok. Myslíte, že byste dokázal být tak produktivní i s kapelou?
Velkou flexibilitu považuji za jedno ze štěstí, která mě potkala. A nejde jen o flexibilitu, která mi umožňuje nahrávat. Kdykoliv chci, mám velkou svobodu i v koncertování. Potřebuji jen kytaru a zvukaře. Kapela je jako velká loď, musíte s ní manévrovat daleko opatrněji. My se můžeme pohybovat velmi rychle a spontánněji. V tom byla, myslím, vždy má síla.
A co se týká nahrávání, zrovna jsme s producentem koupili starý kostel a předěláváme ho na studio. Až bude hotové, bude pro mě snazší nahrávat, kdykoli se mi zachce. Těším se na to.
Vím, že jste velký fanoušek seriálu Hra o trůny. Jeho poslední série začala dva dny před vaším koncertem v Praze. Jak se vám líbil její první díl?
Moc jsem si ho užil, dali jsme si budíček a koukali jsme v tourbusu v pyžamech. Je to těžké, nyní ten seriál sleduje celý svět, a jeho tvůrci jsou proto pod velkým tlakem. Začátek byl pomalejší a měl velmi chytrý scénář, teď je to už trochu víc hollywoodské. Ale tak už to chodí. Když se něco stane velmi populárním, zdá se, že se to musí trochu změnit.
Může se vám hodit na Zboží.cz: