Co bylo pobídkou k natočení nového alba?

V roce 2016 jsme s Davidem Kollerem vydali mou první sólovou desku Srdeční příběh. David na ní pracoval jako producent a kamarád, který mě k její realizace přiměl. Kapelník Radovan Jelínek pak dal dohromady kapelu, jež se stala základem Hudby Praha, se kterou pokračuju dál, a stabilizovala se natolik, že jsme s Radovanem dospěli k závěru, že bychom s ní mohli nahrát album.

Patřím k těm hudebníkům, kteří pro to, aby začali nahrávat nové album, potřebují mít kontrakt. Oslovili jsme lidi z vydavatelství Warner Music, jestli by je nová deska zajímala, a oni řekli, že ano, ale musí pod ní být podepsaná Hudba Praha a musí na ní být nové písničky. Vzal jsem to jako výzvu a zaplať pánbůh se mezi členy mé kapely objevili i muzikanti, kteří jsou schopni vymýšlet písně.

Ne že bych toho nebyl schopen já sám, ale pomyslel jsem na to, že by asi občas docházelo k vlastní recyklaci, protože jsem těch písniček napsal už spoustu. Nakonec to dopadlo tak, že jsem u všech skladeb autorem textů, někde i autorem, jinde zase spoluautorem hudby. David Koller se stal supervizorem alba.

Michal Ambrož stojí v čele kapely Hudba Praha.

Michal Ambrož stojí v čele kapely Hudba Praha.

FOTO: Warner Music

Brali noví autoři v potaz to, že Hudba Praha má kořeny v osmdesátých letech minulého století?

Bavili jsme se o tom, jak by koncepce měla vypadat. Má představa byla, že by písničky skutečně měly vycházet z kořenů Hudby Praha a vrátíme se i do doby před převratem, kdy kapela nebyla tolik rocková, ale prezentovala se i zádumčivými skladbami. První album z roku 1988 je toho ostatně dokladem.

Zadání bylo, aby na albu byly nové skladby. Pár starších se tam ale nakonec dostalo.

To je pravda. Jedná se třeba o písničku Do pekla, do nebe. Dělali jsme ji s mou skupinou Divoký srdce a v původní verzi byla folková, skoro až folklorní. Teď se jí chopil baskytarista Jakub Vejnar a inicioval její totální změnu. Stal se jejím spoluautorem.

Na desce je i Jasná páka, což je písnička, kterou jsme chystali na Černou desku kapely Jasná páka. Zazněla i párkrát naživo, ale potom se nějak vytratila a na desku se nedostala. Dokonce jsme ji přestali hrát i na koncertech.

Já mám ale tu skladbu docela rád, a tak jsem se jí chopil a umístil na nové album Hudby Praha. Text k ní napsal Petr Váša.

Michal Ambrož napsal na album texty.

Michal Ambrož napsal na album texty.

FOTO: Lucie Levá

Autorem textu úvodní skladby Uprchlík je Jiří Hásek Krchovský, respektive jde o jeho báseň. Proč jste se rozhodli ji zhudebnit?

S tím nápadem nemám nic společného, je to jediná písnička na desce, na které se podílím pouze jako interpret. Autoři hudby jsou Radovan Jelínek a Matěj Belko. Dělali na ní zpočátku spolu a vlastně to byla první píseň, kterou jsme na novou desku měli k dispozici. Všem v kapele se líbila, pročež jsme se nerozpakovali a na album ji zařadili. Navíc Krchovský je autor, jehož verše už jsme v minulosti zpracovávali.

A nejenom vy. Proč je mezi muzikanty tolik oblíbený?

Jeho verše jsou vázané, hezky plynou, navíc se rýmují, což je v písničkách prima. Kromě toho je tematicky nevybíravý, a to pasuje k rockové hudbě. Obsahy jeho básní jsou ze života, byť jsou někdy skoro až nepublikovatelné. Na druhou stranu už je dnes zastoupen v čítankách, takže je to klasik.

Napsal pro vás někdy báseň na objednávku?

Zkoušeli jsme to kdysi s Jasnou pákou a vzpomínám si, že dal tenkrát Davidu Kollerovi básničku, která předtím nevyšla. Jmenuje se Krosnička.

Michal Ambrož.

Michal Ambrož.

FOTO: Lucie Levá

Písničky Velká slova, Do pekla, do nebe a Čas nás žene interpretujete v téměř šansonové poloze. Našel jste v ní zálibu?

Dá se říct, že ano. Podobný přednes se objevil už na mém sólovém albu Srdeční příběh. Tehdy jsem k němu ale přišel trochu jako slepý k houslím. Když skvělí muzikanti, kteří se mnou album nahrávali, ve studiu točili naostro, já jim k tomu nezávazně zpíval. Omlouval jsem se, že nezpívám naplno, ale oni řekli, že je to tak dobré.

Ta šansonová poloha, kterou jsem nebyl zvyklý používat, se objevila mimoděk a ukázalo se, že písním i mně vyhovuje. Ačkoli je pravda, že podobný přednes se už trochu objevil i na albu, které jsem nahrál s kapelou Divoký srdce.

Písnička Už jsme zase zpátky je vaším duetem s Markétou Foukalovou. Byla to dobrá volba, je výrazná zpěvačka.

Ta písnička vznikala od začátku s představou, že to bude její a můj duet. Tak jsme ji také nahráli. Věci se ale bohužel v mezičase vyvinuly tak, že s námi Markéta dál v kapele zpívat nebude. Rozhodla se věnovat své skupině Lanugo a také Jasné páce, se kterou rovněž koncertuje jako vokalistka. Mrzí mě to, ale je to její rozhodnutí a já ho musím respektovat.

Místo ní přišla do Hudby Praha Veronika Vítová, která by se ženského partu v té skladbě měla ujmout, budeme-li ji hrát na koncertech. Na křtu alba v pražském Paláci Akropolis ji ale bude zpívat ještě Markéta.

Jaký ten křest bude?

Deska na něm zazní vcelku, písně budou prezentovány tak, jak jdou za sebou. Malinká pauza nastane jen v půlce koncertu, tedy v době, kdy si posluchači na gramofonu obrací vinylové desky. V Paláci Akropolis bude dokonce i opona. Poté budeme hrát další skladby z repertoáru Hudby Praha.

Chtěl bych podotknout, že celou desku budeme prezentovat na všech koncertech plánovaného turné k ní. Začneme 18. dubna v Jablonci, 23. dubna budeme pokračovat v Brně na Flédě, následují koncerty v Paláci Akropolis, 26. dubna v Havlíčkově Brodě, 27. dubna v Chrudimi a 3. května v Litvínově. Potom zařadíme několik písní do běžného koncertního repertoáru, ale určitě ne všechny.