Tvorba autora vždy byla těsně spojená s jeho rodným městem Kladnem. To je od devatenáctého století, kdy tam vyhloubili první šachty, spojeno s těžbou uhlí. Díky tomu se stalo fotogenickým industriálním labyrintem, jenž chrlil ze svých pekelných kuchyní k nebesům temná kouřová mračna z hutí či železáren.

V současné době se sice město změnilo, ale Hankeho syrové, vesměs černobílé, fotografie zůstaly. Mají nejen uměleckou hodnotu, ale jsou i precizním historickým dokumentem.

Cyklus Lidé z Podprůhonu 1974–1989 ukazuje dávno zaniklou poetiku dělnického prostředí, zemité lidi, lokální figurky a jejich každodennost. Autor je zachytil při zábavě v periferní nálevně i na hřbitově s květinovými věnci. Starý muž nesoucí přes rameno prkno připomíná mučedníka jdoucího s křížem na Golgotu. Radost i smutek kráčí těsně vedle sebe.

Soubor Kladno ukazuje kontrast mezi starosvětským životním stylem a agresivně nastupující industrializací. Tetka sedící na zápraží mezi bělostnými kachnami kontrastuje s panoramatem s dýmajícími komíny.

Kurátor Josef Moucha samozřejmě nezapomněl ani na autorovu kolekci snímků Pohledy z mého okna, která vznikala v letech 1981 až 2003. V dlouhém pásu černobílých fotek je vidět, jak se jedno místo měnilo v návaznosti na roční období, politické či historické události. Dá se říci, že pod těmi okny kráčely dějiny, a tvůrce byl s aparátem u toho. Projekt skončil jen proto, že musel opustit svůj byt.

Z kladenských témat vybočují dva soubory, Pařížské fragmenty (1979) a Texas 1990. V obou případech si Hanke všímal stejných věcí jako v případě Kladna. Zajímali ho lidé a jejich každodenní příběhy. Pouze kulisy jsou jiné, ale podstata zůstává stejná.

Nelze říci, jestli se po návštěvě expozice změní pohled člověka na Kladno. Kdo v něm neprožil většinu svého života, bude ho mít asi navždy spojené s fabrikami a dělnickou romantikou. A také s číslem 68, které nosí na dresu hokejista Jaromír Jágr. Jeho společný snímek s otcem z roku 1995 je mimochodem na výstavě také.

Může se vám hodit na Zboží.cz: