V bouřlivé době, kdy se rakousko-uherská monarchie pomalu hroutila, Češi začínali věřit, že samostatný stát není sen, ale reálný plán. Čeští Němci dobře pochopili, co se děje. Už v roce 1917 vyhlásili rezoluci o sebeurčení a v Krušnohoří připravovali vlastní provincii Deutschböhmen (Německé Čechy). V českém státě za žádnou cenu nechtěli žít a někteří z německy hovořících politiků otevřeně hovořili o tom, že použijí i násilí. Vídeň jejich provincii v lednu 1918 uznala.

Jak uvádí např. historik Jan Křen v knize Konfliktní společenství, konference německých sociálních demokratů v Brně roku 1917 vyhlásila, že českému státu se „nepodřídí ani za cenu občanské války“. V té době Vídeň i Německo, Velká Británie a Rusko pořád počítaly s velkým Rakouskem-Uherskem. Ale Češi toho měli dost a poprvé po stovkách let se rozhodli, že monarchii věrní nebudou.

Masaryk, který se mohl opřít o desítky tisíc legionářů, vyhlašuje Československo. Ve Washingtonské deklaraci hovoří o demokratickém státu, rovnoprávnosti žen a menšin. Věřil, že s Němci se nějak dá domluvit. To se ale mýlil. Němci v říjnu znovu vyhlásili provincii Deutschböhmen s hlavním městem Liberec. Hejtmanem byl v listopadu 1918 zvolen Rudolf Lodgman von Auen. Následně na severu Moravy vyhlašují provincii Sudetenland, na jižní Moravě Deutschsüdmähren a na jihu Čech Böhmerwaldgau.

Na Vánoce napochodovala do Kadaně armáda

Historici se shodují, že v pohraničí vládl v roce 1918 chaos, nefungovalo zásobování, lidé rabovali, tu a tam se začaly projevovat antisemitské tendence.

Němci si zřídili lidové milice Volkswehr, ale když se ke Krušným horám od Prahy po železnici přiblížila československá armáda, až na výjimky (například v Mostě) tyto zmatené amatérské oddíly nic neudělaly.

Do Kadaně dorazili vojáci na Štědrý den. Na nikoho nestříleli. Místní jim v klidu předali kadaňský hrad, ale napětí už viselo ve vzduchu. Vojáci začali logicky ve městě odstraňovat znaky neexistující monarchie a docházelo k různým schválnostem a hádkám.

Na hradě proběhly také zajišťovací práce

Kadaň

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Dům na kadaňském náměstí, kde byl umístěn kulomet.

Dům na kadaňském náměstí, kde byl umístěn kulomet.

FOTO: Archív autora

Pohlednice kadaňského fotografa Josefa Loose má ukazovat situaci na náměstí bezprostředně po střelbě.

Pohlednice kadaňského fotografa Josefa Loose má ukazovat situaci na náměstí bezprostředně po střelbě.

FOTO: Josef Loos

Centrum Kadaně

Kadaňské náměstí

FOTO: Ondřej Kořínek, Novinky

Ještě v roce 1919 chtěli německy mluvící obyvatelé pohraničí hlasovat ve volbách do vídeňského parlamentu, aby dali najevo, že Československo pro ně neexistuje. To jim vojsko pochopitelně nedovolilo, a tak vypukly 4. března v pohraničí pouliční nepokoje.

Dav v Kadani vyvěšoval německou vlajku, plival na vojáky, nadával jim, napadal je. Jeden z vojáků zaslechl, jak se na schůzi ve Střelnici (tehdy Schützenhaus) u řeky baví o útoku na kasárna. Začal prchat, vyskočil z okna a prý si i zlomil nohu, ale dokázal předat zprávu veliteli Třešňákovi. Vzhledem k tomu, že Střelnice je vedle hradu, je možné, že se tam opravdu dostal se zlomenou nohou.

Jakýsi Weber pak měl na radnici strhnout československou vlajku, což vojenská hlídka netrpěla, vrátila ji tam, a navíc sundala německou. Večer se ale na náměstí vrátilo asi tisíc rozvášněných Němců a začali křičet a napadat vojáky.

Mohlo by vás také zajímat:
Sudetský tulák: V pohraničí postavili hřbitov zmizelých měst a vesnic
Sudetský tulák. Zámek osobního lékaře Františka Josefa zůstal opuštěný
Sudetský tulák. Falešná videa dělali už nacisté
Sudetský tulák. Děsivé záběry zániku města Most
Sudetský tulák. Zapadlá horská městečka se kdysi topila ve stříbře a luxusu
Sudetský tulák. Město duchů lákalo filmaře, pak ho srovnali se zemí
Sudetský tulák. Český šlechtic projel před 500 lety svět a psal moderní úvahy
Sudetský tulák. Bída a Klüppelsack. Úvahy nad reportážemi z 20. let
Sudetský tulák. Židovské Teplice komunisté srovnali se zemí 
Egerlandština není fantasy jazyk, zněla v Čechách

Pak došlo ke krvavému incidentu na náměstí. Českoslovenští vojáci později uvedli, že na ně rozvášněná mládež doslova útočila, bila je, házela kameny a podobně. Němci to líčili jinak, ale přiznali, že někdo hodil na vojáka zaschlou maltu a ten reagoval výstřelem.

Ostatní vojáci na náměstí a na poště (dnes budova ČSOB), kde měli kulomet, střelbu pochopili jako útok. První výstražná dávka kulometu směřovala do země. Střely se však odrážely od dlažby, a tak bohužel zemřelo 24 civilistů a desítky byly zraněny. Dne 8. března proběhl v Kadani hromadný pohřeb a na nešťastnou událost se začala nabalovat slizká nacistická propaganda.

Z takzvaných Märzgefallene (Březnoví padlí) se najednou stali mučedníci a bojovníci proti českému nepříteli. Každý rok se konaly vzpomínkové akce a v roce 1938 už nacistické vedení Kadaně chtělo stavět velký pomník, na který však ve víru války nakonec nedošlo. Goebbelsovská propaganda však kadaňský incident rozhodně dokázala výtečně využít.