RECENZE: Mike Shinoda je jen část Linkin Park

Úterní koncert nicméně ukázal, že si dvaačtyřicetiletý muzikant vzal na bedra vskutku těžký kříž. Což o to, písničky z jeho loňské sólovky, v nichž mimo jiné vzpomíná právě na Benningtona, jenž si vzal život v červenci 2017, jsou povedené. V podstatě jimi navázal na tvorbu Linkin Park, ani zvukem se jí až tak nevzdálil, byť nemá tak výrazné hlasové vybavení.

Fort Minor je raprockový projekt, který Shinoda založil v roce 2004. O rok později vyslal do světa album The Rising Tied, v následujícím roce formaci uložil k ledu a vrátil se k ní až v roce 2015. Je jejím jediným členem, byť si k realizaci uvedeného alba přizval několik hostů.

Shinodova sláva je ale především spojena s jeho bytím ve skupině Linkin Park. Její běh na hudební scéně ustal po smrti Benningtona, a důvod je jasný. Tak osobitého zpěváka kapela těžko najde. Jestliže tedy momentálně nefunguje a podle posledních informací nemá plán, jenž by řešil, co bude dál, je za tím především obava z toho, že písničky s účastí jiného zpěváka ztratí kouzlo a jas.

Dostatečně to ostatně ukázal vzpomínkový koncert po Benningtonově smrti, na kterém si s Linkin Park přišly zazpívat pěvecké hvězdy doby a žádná z nich neobstála.

Mike Shinoda se přesto rozhodl na svém vystoupení k písničkám Linkin Park vrátit, a to s vědomím, že jeho zpěv ani zdaleka nedosahuje kvalit Benningtonova. Tato skutečnost bohužel udělala z pražského koncertu polotovar ve chvíli, kdy na ně došlo.

Jakmile z pódia zněly skladby od Fort Minor či lépe ze Shinodovy sólové desky, byl set uvěřitelný a přijatelný. Pravda, písně Fort Minor jsou čtrnáct let staré a při jejich prezentaci hudební energie poněkud povadala. Zaznělo jich ale nemnoho.

Ideálně vystoupení vyhlíželo v momentech, kdy došlo na skladby z alba Post Traumatic. V nich je zachyceno Shinodovo aktuální tvůrčí rozpoložení a fanoušci ve Foru Karlín mu dali najevo, že texty písní znají a respektují je jako jeho další hudební kroky.

Prezentace skladeb od Linkin Park byla diskutabilní. Hudební nálož originálu nabídl Shinoda pouze se dvěma spoluhráči, řadou nasamplovaných zvuků a s předtočenými vokálními linkami, aby skladby přece jenom neztratily všechno kouzlo. Dva hity, Numb a In The End, dokonce nechal zpívat pouze diváky. Doprovázel je na klávesy, rapoval do nich, ale hlavní melodický proud nesly hlasivky fanoušků. Vedlo to k tomu, že obě skladby byly odzpívané intonačně velmi nepřesně, a navíc to celé vytvářelo atmosféru setkání kamarádů u táborového ohně se zpěvem.

Jistě, v těch momentech byla cítit pocta, kterou Shinoda i publikum skládají Benningtonovi.  Chyběla tomu ale ona noblesa, již obě skladby v původním provedení mají. V přídavku si písničku Make It Up as I Go se Shinodou zazpívala i česká zpěvačka Lenny, které předtím připadl post předskokanky. Pro ni to jistě byla dobrá zkušenost.

Celkově byl však Shinodův koncert něco jako zdvořilostní návštěva, na které se nemluví o všem úplně otevřeně.

Může se vám hodit na Seznamu: