Co vypovídá sté vydání časopisu o české poezii?

Nabízí výběr stovky autorů, jejichž práce vyšly na internetu. Z toho je sedmdesát literátů a třicet výtvarníků, které jsme považovali za nejvýznamnější. Pro mě je velkou ctí, že Divoké víno je archivováno Národní knihovnou ČR v internetovém archivu. Nedávno mě navštívil pracovník Památníku národního písemnictví a požádal mě, jestli bych mohl památníku odkázat svůj literární archiv...

A konkrétní autoři?

Sté vydání obsahuje desítku autorů s jejich současnými díly. Mé rodinné stříbro je Jiří Žáček, Karel Sýs, Miloň Čepelka, Zora Wildová, Eva Frantinová. Velmi si také vážím básniček moravského vinaře Oldřicha Damborského, který si říká střídavě Olin a Roy.

Hodně prostoru dáváte vždycky fotografiím.

Číslo obsahuje několik sérií současných výtvarníků a fotografů. Jednoznačně kraluje Jindřich Štreit. Jsou tam snímky Vlastimila Kuly, to je muž, který fotografuje ženské akty ve vodě, i když teď je jich tam pomálu. Fotek je asi sto šedesát. Jsou tam díla Pavlíny Novotné z Prostějova, které si velmi vážím. Je to žačka Jindry Štreita.

Ilustrace k básničkám snad nejstaršího autora Divokého vína Ivo Odehnala jsou od mladičké Kateřiny Němcové. Ta je dcerou mé dlouholeté partnerky v oblasti babyboxů, primářky neonatologie v Nemocnici Milosrdných bratří v Brně. Tam byl zřízen druhý babybox a pomohl vstoupit do nového života snad sedmnácti dětem. Pražský babybox v Hloubětíně je první s osmadvaceti dětmi.

Na co jste v časopisu nejvíc hrdý?

Na to, že v něm publikovalo osm set patnáct autorů, v tištěné podobě to bylo na šest stovek. Není to skupina vybraných tvůrců, jak to obvykle v časopisech bývá, ale Divoké víno je opravdu přístupné každému, kdo napíše verše, které jsou přijatelné.

Připomněl bych, že je tam článek profesora Milana Nakonečného, který se kromě psychologie a magie věnuje i malířství. Minulý týden mu skončila životní výstava v táborské galerii. Přispěl článkem o psychoanalýze a umění. V šedesátém devátém roce jsme spolu vydali knihu, která se jmenuje Magia Innaturalis. Je to text Johanna Fausta přeložený do češtiny. Opakovaně jsem zaregistroval, že ji prodávají v antikvariátech za pět až deset tisíc korun. Ptal jsem se, proč to je, a on mi odpověděl, že se podle ní čaruje.

Vydával jste Václava Hraběte, už zmíněného Jirku Žáčka, ale i Pavla Vernera, Jardu Holoubka a další. Kterých autorů si nejvíc vážíte?

Určitě poezie předčasně zemřelého Ladislava Landy. Dnes to možná jsou prosté verše Zory Wildové. Sýs se trošinku pokazil, protože nenávidí všechno a všechny a marně ho přemlouvám, aby psal básničky jako Ta holka má kozy / jak husiti vozy / v jednom sedí Žižka / a ve druhém šiška / z mandlového těsta / Ku věčnosti cesta.